Ocelová šlechta – Adrian Tchaikovsky

Říká vám něco MechWarrior nebo MechCommander? Svět, respektive univerzum BattleTechu? Nic? Nevadí, pouze jsem chtěl říct, že mi tato kniha připadá tímto univerzem velmi inspirovaná, což bylo první, co mne při pohledu na obálku a přečtení anotace napadlo. Ale mýlil jsem se.

Britský spisovatel polského původu, vlastním jménem Adrian Czajkowski, vystudovaný psycholog a zoolog, je asi nejznámější pro svou trilogii Stíny vědoucích (v originále Shadows of the Apt). V roce 2016 získal za knihu Děti času cenu Arthura C. Clarka, což pokud vám nic neříká, tak vám (před upálením jako kacíře) musím připomenout, že sir Arthur Clarke byl jedním z velikánů skutečně vědecké science-fiction a ve svých příbězích předpověděl mnoho moderních vymoženin (geostacionární orbity, stolní počítače, videohovory, internet…). A v roce 1987 podal grant na vytvoření této, cituji: “nejprestižnější sci-fi cena Spojeného Království”. Takže tímto oceněním se autor dnes recenzované knihy honosí. Zdali právem, to si povíme.

Spojené státy americké válčí se severní Evropou (protože Seveřané si zvolili socialismus), Spojené království požádalo dvě desetiletí po brexitu USA o anexi (a stalo se tak dalším americkým státem) a všemu vládnou nadnárodní, nechutně bohaté korporace. Členové těchto korporací, nazývaní Scioni, si užívají bojů v nezničitelných obrněných oblecích. Paralela s raným středověkem se přímo nabízí; pokud jste bohatí, máte brnění, pokud nejste, máte smůlu a jste statistikou.

Byli jako bohové: lidské postavy čnící o hlavu a ramena nad všemi vojáky kolem, vyrobené z blyštivého stříbra, zlata a temně hrozivé černé oceli.

A svým způsobem vlastně bohy i byli. Představovali to nejvyšší, čehož dokáže lidská vynalézavost dosáhnout – když peníze nehrají roli.

Nám obyčejným pěšákům by korporace takovou ochranu nikdy nezaplatily, ale když si přišli hrát na vojáky jejich synáčci, dostali jen to nejlepší.

Seržant americké pěchoty Theodore “Ted” Regan je hlavním hrdinou tohohle příběhu (který je spíše novelou nežli plnohodnotným románem) a při opušťáku v Anglii dostane spolu se svými dvěma kolegy tajný úkol, zjistit, co se stalo s jedním bohatým Scionem, který zmizel na bojišti někde v Nordsku – tak totiž Američané říkají severu Evropy. A všichni mají nevysvětlitelnou hrůzu z tajemných Finů.

Tolik k nástinu příběhu, který zas až tak dlouhý a obsáhlý není, takže nebudu prozrazovat více, než je nutné. Svět, který pan Tchaikovský popisuje, je jakousi dystopickou nepříliš vzdálenou budoucností toho našeho a některé postřehy jsou vážně trefné a úsměvné – bitevní sbory Ikey jsou velmi originálním nápadem. I další technologické či politické nápady překvapí a potěší. Adrenalinem příběh překypuje, ale po nějakém nepříliš rychlém tempu následuje velmi uspěchaný závěr, který vše narychlo vysvětlí, převrátí a tím to hasne.

Postavy jsou, no, předvídatelné. Drsňák, špión, ukecaný vzdělaný parťák, málomluvný drsňák, kyberneticky vylepšená specialistka… Nic moc originálního, ale aspoň se drží svých stereotypních vlastností. Vztahy mezi nimi propracovány moc nejsou, je to vše takové nemastné a neslané.

Adrian Tchaikovsky (zdroj: 4.bp.blogspot.com)

Pro fanoušky military sci-fi je to možná zajímavá jednohubka, koneckonců tam jsou korporace, roboti, mechové, bojové obleky, zvraty kvůli politice a další, ale celkově je to spíše průměrný počin. Působí jako prequel, předmluva k něčemu většímu, než to tedy ten konec zazdí. Možná si někdy přečtu další autorova díla a pochopím, proč je nositelem tak prestižního ocenění, ale díky Ocelové Šlechtě by podle mého názoru nic nedostal. Naštěstí vám těch dvěstě stran zabere maximálně jedno odpoledne, a i průměrná kniha je lepší než se nudit.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Planeta9.

  • Nakladatelství: Planeta9
  • Překladatel: Martin D. Antonín
  • Počet stran: 206
  • Vazba: brožovaná
  • Rozměr: 127 x 195 mm
  • Jazyk: český
  • ISBN: 978-80-907371-2-9
  • Rok vydání: 2019
  • Překladatel: Martin D. Antonín
6/10

Shrnutí

Krátké military sci-fi o korporacích, bojových oblecích a obyčejných vojácích, které ničím neohromí, ale také nezklame.

Jan Drbušek

Čtu od mala, první knihu jsem přečetl ještě před školkou, byl jí Mikeš od J. Lady. Přečetl jsem většinu klasické literatury i dětských knih (Kája Mařík, Gabra a Málinka), přes většinu verneovek, mayovek až po J. Herriota, H. Sienkewicze, J. Clavella nebo E. M. Remarqua. Postupně mne zlákal žánr fantasy a zanedlouho poté science-fiction, ale také beletrii jsem nezanedbával. S. King, R. Feist, A. Sapkowski, F. Herbert, A. Clarke, K. Anderson, I. Asimov, a další. V současnosti je již několik let mým nejoblíbenějším spisovatelem Steven Erikson s jeho Malazskou knihou Padlých.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.