Rozhovor : Brandon Sanderson a deset let s Elantris

Brandon Sanderson patří v současné době mezi to nejlepší, co můžete na poli fantasy literatury najít. Proslavil se sérií Mistborn a svým čtenářům představil už dva díly z desetidílného cyklu Archiv bouřné záře. V minulém roce slavila jeho první kniha Elantris desetileté výročí.

Přeskočíme typickou otázku o tom, kdo jste. To je myslím každému jasné. Máte ale nějaký příběh, který by vaši čtenáři neznali?

Mám spoustu příběhů, které bych mohl vyprávět. Jeden třeba vyprávěl můj táta na mé svatbě. Mým rodičům, jako spoustě jiným normálním lidem, občas uklouzly nějaká slova, která nechtěli, abych pak opakoval. Byly mi 4 nebo 5 let a od svého otce jsem se naučil klít. Chodil jsem prostě okolo a opakoval to pořád dokola a dokola. Rodiče mi pak sdělili, že se jedná o špatná slova a nechtějí, abych je říkal. Tak jsem řekl: “Ok, beru na vědomí.”

Jsem mormon a v naší církvi během setkání mluví i děti. Trvá to asi 30 sekund a většina pětiletých dětí řekne: “Mám rád Ježíše.” a to je všechno. Já jsem se ale rozhodl mluvit o těch slovech, o kterých mi rodiče řekli, že jsou špatná. Takže jsem šel dopředu a oznámil všem, že říkat “do prdele” je špatné. A tak jsem pokračoval dál a mluvil o všech nevhodných slovech, které jsem slyšel od ostatních dětí. A to byla moje řeč.

Vaše první publikovaná kniha Elantris slavila minulý rok desetileté výročí. Od té doby jste ušel dlouhou cestu. Od svého publikování jste vydal 15 románů a půl tuctu novel. Která věc pro vás byla nejpřekvapivější nebo nejzajímavější za tu dlouhou dobu? I co se týče série Kolo času.

Jedna z nejvíce zajímavých věcí je, jak rychle se fanoušci stali experti na vymyšlené světy. A stalo se to rychleji, než bych opravdu čekal. Co se týče Kola času, věděl jsem, že se to stane. Sám jsem fanoušek této série, a tak jsem věděl, co fanoušci chtějí. Byla to pro mě pocta a upřímně mne to překvapilo, co jsou schopni udělat pro mé knihy.

Tím největším překvapením pro mne třeba bylo, jak málo času na psaní budu mít, když se stanu spisovatelem. Dříve jsem měl mnohem více času. Odpracoval jsem si svoji směnu v hotelu a pak jsem mohl psát celou noc. Měl jsem dobrých šest hodin na psaní každý den a zvládl jsem u toho být plnohodnotný student a pracovat na plný úvazek.

Když se psaní psaní stalo mou prací, musel jsem začít cestovat, jezdit na turné a poskytovat rozhovory. Jsou to důležité věci a já si je užívám. Ale má to i své nevýhody. Nemůžu pracovat s takovým nasazením, jako dříve. Stal jsem se ale vypravěčem, protože tuhle práci miluji.

Na kterou věc jste za těch deset let nejvíce pyšný?

Těch věcí je hodně. Je to třeba, když za mnou přijdou lidé a řeknou, že dříve nikdy nečetli. Pak ale dostali do rukou moji knihu a objevili kouzlo knih. Je to totiž i můj příběh, který jsem vyprávěl už několikrát. Dříve jsem neměl rád knihy, dokud mne fantasy příběhy nezměnily. Prostě jsem se do toho dostal a rozhodl jsem se, že musím lidi naučit cítit se tak, jak Anne McCaffrey (autorka série o Drakenech) naučila cítit mne. V ten moment jsem se rozhodl a uvědomil si, co chci dělat.

Druhá věc je třeba, když mi lidé řeknou, že kvůli mne byli vzhůru dlouho do noci. Cítím se díky tomu dobře a ďábelsky zároveň.

Nejednomu čtenáři jste způsobil mnoho bezesných nocí. Například ve Slovech paprsků… myslím, že výčtem bych skončil někdy na druhém nebo třetím sezení.

Skvělé, kazím současnou mládež. Prostě jedna z věcí, které dělám.

Jste ďábelsky geniální. Tím se dostáváme k další otázce, a to, zda máte nějaká předběžná data pro vydání pokračování Elantris?

Bohužel nemám. Snažil jsem se to zkusit a dokončit ten příběh minulý rok, ale je tu Archiv bouřné záře, který stojí na předním místě mých zájmů. A ještě předtím jsem napsal nové příběhy Waxe a Wayna (série Mistborn, druhá éra), protože se chystám pracovat na pokračování Mistborn série (třetí éra, rok 1980). Ten příběh napíšu, ale trvat to může i několik let.

Jak dlouho trávíte v počátečních etapách připravovaného románu? Rozvíjíte své magické systémy a zákony?

To závisí na knize. Třeba u Ocelového srdce to nebylo ani potřeba. Vše, co jsem potřeboval vědět o příběhu superhrdinů, jsem už věděl. Moje nejdůležitější otázky byli: “Jak lidé získali své schopnosti? Jaké jsou jejich slabiny? Jak je to všechno propojené?”.

Se superhrdiny jsem nemusel zacházet moc daleko. Jejich schopnosti jsou omezené a fungují pouze na určitém místě, takže nebyl důvod to více řešit. Byla to prostě otázka jednoho dvou týdnů a bylo to.

Takový Archiv bouřné záře je jiný. Počáteční práce na magickém systému zabrala měsíce, možná i roky práce. Je to opravdu velký rozdíl.

To dává  i smysl. Archiv bouřné záře je poněkud obsáhlejší.

Ano, je to mnohem více náročnější.

Musíte pro budování svého světa hodně studovat nebo je to čistě jen vaše představivost?

Opět to závisí na okolnostech, konkrétně na magii. U některé magie jsem musel pracovat třeba s fyzikou. Třeba u Mistbornu jsem často musel chodit za mým asistentem, aby mi něco spočítal. Zaměřil jsem se na matematiku a věci jí podobné. Magie v sérii Mistborn je velice vědecká, takže studium matematiky bylo pro mne velice zásadní.

U jiného magického systému, na kterém právě pracuji, se objevuje jistý druh elektrické energie. A i pro ten si musím spoustu věcí nastudovat. Záleží opravdu na okolnostech, někdy je to málo, někdy více.

Jak pokračuje práce na grafickém románu White sand?

Velice dobře. Máme obálku pro první svazek, který bude mít 6 kapitol. Celkově jich bude 18 rozdělených do tří svazků.  S prvními šesti jsme už hotovi.

Vydal jste spoustu knih a psaní se věnujete už dlouhou dobu. Došel jste někdy ve vaší kariéře k bodu, kdy jste si řekl, že už to není hra, ale prostě jen práce?

Ne. Vyprávění příběhů ve mne zanechává pořád ten stejný pocit. Uvědomte si, že jsem v tom více jak deset let a budu rád, když budu psát dalších deset. A dojít k takovému bodu uprostřed kariéry… Pořád dělám to, co dělat chci.

Osobně si myslím, že by jste si spíše měli dělat starosti, až zastavím – až přijdu s nějakou jinou divnou věcí a místo psaní knih se jí budu věnovat. Nebo se rozhodnu psát dvě Mistborn knihy, protože mám v hlavě spoustu skvělých nápadů pro druhou knihu. Dělejte si starosti, až začnu dělat věci jinak. Takže pokud budou vycházet pouze knihy z Archivu bouřné záře (a i když si to všichni přejeme), tak budeme v pěkným maléru.

A nebo pokud si přestanete hrát s magií.

Ano, to by bylo hodně špatné.

Myslím, že by všichni byli hodně znepokojeni.

Hraní s magií je svým způsobem mojí odměnou za účast, dělání publicistiky apod.

Otázkám ohledně Kola času se sice snažíme vyhnout, ale mám jednu. Kdo rozumí ženám více: Mat, Perrin nebo Rand?

Wow. Kdo rozumí lépe ženám? Řeknu to takhle: Perrin chápe svoji ženu lépe než Mat a Rand rozumí ženám, s kterými byli ve styku. Dává to smysl?

Dává.

Hlasuji pro Perrina. I když na konci knihy je část, kdy si Rand vzpomene na minulost…a Lewis Terrin jim vůbec nerozumí, takže vlastně nevím. Asi budu pořád hlasovat pro Perrina.

A není to i proto, že je to váš oblíbenec?

To ne. Chci tím říct, že on je postava, která chápe lidskou přirozenost nejlépe, navzdory tomu, na jaké straně stál. Možná je to i tím, že je schopen dívat se na věci z vnějšího pohledu, na způsob jak lidé věci dělají a které se jich týkají.

Jakmile se setkáte s jinou kulturou, tak vás to donutí lépe chápat kulturu vlastní. Lidé žijící v Koreji mi pomohli lépe pochopit věci, které děláme v Americe. Je to stejné, jako když se učíte cizí jazyk a najednou více rozumíte svému rodnému jazyku. Proto si myslím, že Perrin je taky takový. Učí vás rozumět a vidět věci jinak.

Zdroj: http://archeddoorway.com