Rozhovor : Terry Goodkind – O svém psaní, nových dílech a seriálu
Posledních dvacet let nás Terry Goodkind zahlcuje jedním románem za druhým. Vždycky si myslel, že hry a knihy jsou hluboce spojeni. Existuje totiž spousta způsobů, jak uspokojit lidskou potřebu být hrdinou a žít pro věci, které nás naplňují. Potkávat skvělé lidi nebo drsné záporáky, jít za určitým cílem a očekávat vítězství. Příběhy a hry vyjadřují naši touhu po dobrodružství a hlavně čerpají z osobních výzev.
Asi se vás už mnohokrát ptali, proč jste se stal spisovatel?
Narodil jsem se s tím. Příběhy byly odjakživa velkou částí mého života, mými neustálými společníky, mou osobní krajinou. Jsou mojí součástí. Vždycky jsem byl velkým fanouškem skvělých vypravěčů a odjakživa jsem miloval knihy. V určité části mého života jsem došel do bodu, kdy jsem potřeboval všechny postavy a jejich příběhy, které jsem měl v hlavě, dostat ven na papír. Dobrý příběh je totiž především o věcech, které nám pomáhají žít, pomáhají dávat našemu životu směr a především nám ukazuje, co to znamená být člověkem. Tohle byl vždycky můj sen, už od dětství, jít s touto tradicí a sdílet s lidmi příběhy, které jim přinesou radost a údiv.
Co vlastně děláte ve svém volné čase, když nepíšete?
Nejčastěji mě můžete najít na závodišti, kde proháním Radical SR8 SM 500. Vlastním závodní tým Rahl Racing a v roce 2011 jsme vyhráli Unlimited Series Championship. Jezdím v tzv. Radicals, autech, která byla sestrojena v Anglii. Jsou to brutálně rychlá a konkurence schopná závodní auta. Závodění je moje komfortní zóna. Když sedím v autě, zbytek světa je pryč a soustředím se na jednu věc: projet trať co nejrychleji to půjde. Někteří lidé se chodí odreagovat na jógu, já závodím. Mimo to také trávím čas se svou ženou a našimi zvířaty.
Viděl jste v poslední době nějaký dobrý film?
Spoustu. Nevědomí byl skvělý film. Jsem takový blázen do zamilovaných příběhů, zejména do těch, které dokáží intelektuálně zachytit to, jak se milují dva lidé a jak se starají jeden o druhého. Spousta filmů se snaží vyjádřit hluboké emoce s povinnou sexuální scénou. Nevědomí mě donutili věřit v upřímnost postav. Je to silně a krásně řečeno, bez spoléhání na falešnou energii. K tomu si přidejte dobrý soundtrack a vizuální efekty.
Kdo je váš nejoblíbenější autor?
Ayn Rand. Je spousta věcí, které bych mohl říci o její práci, ale byl bych radši, kdyby lidé vzali jakoukoliv její knihu a zjistili, co tím myslím. Existuje celá další řada autorů a knih, které považuji za poklad. Máme dneska tolik možností, každý si může vybrat. Život je ale krátký a proto povzbuzuji lidi, aby našli knihu, která se jim bude líbit, knihu, kvůli které opustí náš svět, zahodí starosti za hlavu a podniknou cestu do nového světa.
První Zpovědnice – Legenda o Magdě Searusové byl neuvěřitelný pohled na svět a historii Richarda a Kahlan. Co vás donutilo navštívit tuto dávnou historii?
Vždycky jsem chtěl převyprávět příběh o Magdě. Je to začátek a základ všeho. Podle toho jsem budoval příběh Kahlan a Richarda. Bez její oběti by prostě Richard a Kahlan nemohli existovat. Všechno vidím ve své hlavě a je škoda, aby o to byli čtenáři ochuzeni. Příběh První zpovědnice prostě musel být převyprávěn.
Plánujete navštívit svět Magdy a Merrita znovu?
Mám v hlavě spoustu věcí, které bych čtenářům rád řekl… čtenáři jsou si totiž vědomi, že toho spoustu ještě neví a je pro ně přirozené ptát se na spoustu dalších a dalších věcí. Chtějí znát své oblíbené příběhy do největších podrobností. A u některých je ta možnost, znovu zapojit Magdu. Je to ale pro mě velký závazek.
Existují jisté paralely mezi Richardem/Merritem a Kahlan/Magdou?
Jasně.
Jedna z posledních knih – Třetí království – odkazuje na První zpovědnici. Byl to záměr nebo se to prostě stalo?
Díky způsobu, jakým píšu, se nic nestává jen tak. Mám určitý plán a podle toho se odvíjí celý příběh a každá nová kniha. První zpovědnice je základní kámen, který čtenářům pomáhá pochopit, co se dělo ve světě Meče pravdy a co se děje s Richardem a Kahlan od Zpovědnice po nejnovější díly. Chci svůj příběh vyprávět se vším všudy a k tomu je nutné odhalit úplný začátek.
Ve svých knihách jste nám představil ďábelské záporáky od Darkena Rahla po císaře Jaganga a dál. Kdo je váš oblíbený záporák?
Tato otázka je hodně úsměvná, protože jste ještě neviděli, co všechno dokáže ďábelský Hannis a nemůžu se dočkat, až vám to ukáži.
Kdo je vaše oblíbená postava?
Je nemožné, abych měl favorita. Opravdu. Je jich velká spousta. Richard, Kahlan, Zedd a spousta dalších jsou skoro jako mí blízcí přátele, které jsem si za těch dvacet let oblíbil.
Co je pro vás na psaní nejtěžší?
Nejhorší je to s těmi příběhy, které bych rád napsal. Je jich tolik a já mám jen málo času.
Existují části vás samého nebo vašich přátel či rodiny, které se promítly do vašich knihy?
Určitě. Příběhy jsou většinou vyprávěny na základně osobních zkušeností. Představte si, že by jste se narodili a žili život bez žádných prožitků. Bez přátel, bez rodiny, vaše mysl by byla jen prázdná skořápka. Neměli byste žádné přátele, nikoho by jste nemilovali a ani byste nebyli nikým milováni. Jak byste pak mohli napsat něco o své postavě? Jak byste popsali lásku, touhu, zradu, nenasytnost, pomstu nebo nenávist, když byste si to sami neprožili? Nemůžete napsat opravdový příběh lásky bez vlastních zkušeností. Všechno, o čem píšeme, je závislé na tom, co jsme viděli, slyšeli a co nám dali ostatní. Právě tyto zkušenosti a tito lidé, které jsme potkali a poznali, se stávají pro spisovatele studnicí informací a pomáhají jim vytvořit jejich opravdové a uvěřitelné postavy.
Mytologie okolo Mord Sith je pro mnohé čtenáře fascinující, především jejich historie a původ. Neplánujete napsat o nich knihu až dokončíte hlavní sérii?
Momentálně neplánuji.
Kniha Pravidlo devítek úspěšně překlenula propast mezi fantasy a thrillerem. Máte v plánu napsat něco takového znovu?
Pravidlo devítek bylo jedno velké nedorozumění a nikdy jsem nechtěl, aby kniha byla publikována. Tohle se občas stane, když jste pod velkou kontrolou svého vydavatele. Bylo mi jasné už od začátku, jaká ta kniha má být a tak jsem ji chtěl i propagovat, ale v marketingu měli své vlastní nápady a trvali na tom, aby zde bylo provázání s Mečem pravdy. Mysleli si, že to bude dobrý nápad. A nebyl.
Je škoda, že seriál Legend of the Seeker nedostal třetí řadu. Co jste na něm měl rád a co naopak ne?
Původní záměr bylo natočil film nebo seriál, který bude inspirován knihami. Nemohl jsem ale pochopit, jak by takový film vypadal. Vždyť Pán prstenů je kniha, která se táhne přes tři filmy a každý má přes tři hodiny. To je víc jak deset hodin na jednu knihu. První čarodějovo pravidlo a prakticky celá série je prostě moc dlouhá na to, aby se vlezla do filmu a zachovala si svoje kouzlo. Proto jsem podpořil návrh, aby vznikl seriál. Miloval jsem ten nápad a měl jsem představu, jak by to mohlo vypadat.
Někde v průběhu celé cesty se ale seriál dostal do rukou lidí, kteří nepatřili mezi fanoušky knižní série. Byli to lidé, kteří nechtěli pokračovat podle knih. Chtěli jít vlastní cestou a knižní předlohu brali v potaz jen tehdy, když si potřebovali vypůjčit některé nápady a ty pak v závěru stejně smíchali s těmi vlastními. Už po prvních epizodách bylo každému čtenáři jasné, kam seriál půjde.
Nikdy nepochopím tu logiku zakoupení knižních práv, když sérii, kterou uctívá tolik fanoušků, stejně natočí úplně jinak. Bylo by to asi hodně drahé, kdyby začali s něčím, co nemá fanoušky, Radši investují spoustu peněz v domnění, že si ty fanoušky udrží. O to víc je pak jasné, že seriál zruší.
Cením si ale seriálu hlavně z toho důvodu, že získal pro mou sérii nové čtenáře. Obdivuji i skupinu fanoušků, kteří se snažili zrušení seriálu zabránit. Je až neuvěřitelné, co taková skupina lidí dokáže udělat pro seriál a knihy. Jsem šťastný za to, že lidé, kteří knihy nikdy nečetli, si seriál užili. Okolo seriálu totiž pracovala velká skupina úžasných lidí, kteří sice neměli žádné velké slovo, ale chtěli, aby si to každý užil. A já si vždycky na lidech cením a respektuji tvrdou práci a obětavost.
První zpovědnice viděla vznik Meče pravdy. Jak jste vlastně přišel k takovému nápadu?
Vznik Meče pravdy je jakési připodobnění vzniku života. Je to naše cesta, náš boj, naše výzvy. Je tam také obětování, ztráta, ničení, bolest a nakonec pokud povstanete a budete žít, tak je tam i triumf.
