První linie : Smlouva na život – Marko Kloos

Píše se rok 2108 a Severoamerické společenství praská ve švech. Nemajetní občané, jako je Andrew Grayson, mají jen dvě možnosti, jak uniknout z obytných komplexů, plných zločinu a špinavého obchodu, kde je člověk odkázán na příděl dvou tisíc kalorií, obsažených v jídle bez chuti. První možností je vyhrát v loterii a získat letenku na některou z mimozemských kolonií. Druhou možností je vstoupit do služby. Výhra v loterii je vzdáleným snem, a tak se Andrew rozhodne dát se k ozbrojeným složkám s vidinou pořádného jídla, slušného žoldu a nakonec možná i letenky pryč ze Země. Jakmile však zahájí zdánlivě slibnou kariéru, brzy zjišťuje, že dobré jídlo a kvalitní zdravotní péče jsou draze vykoupeny… a že v osídlené galaxii číhá daleko větší nebezpečí, než jaké představují vojenští byrokraté nebo gangy, ovládající chudinské čtvrti.

Veřejná obytná čtvrť anebo VOČ. Něco mezi chudinskou čtvrtí a slumy, kde bují zločinnost, bydlí zde sociálně a ekonomicky slabí občané, živeni potravinovými balíčky z programu Základních potravinových přídělů. Zde žije většina lidstva, které v roce 2108 čítá třicet miliard. Naštěstí i včetně několika mimozemských kolonií.

Mladý Andrew Grayson, bydlící ve VOČ Boston-7, má takového zoufalého života už plné zuby a rozhodne se nastoupit k ozbrojeným silám Severoamerického společenství. Ve výcviku se seznámí s vojínkou Halleyovou, se kterou to vypadá slibně, ale nakonec je přidělen k teritoriální armádě, kdežto Halleyová k námořnictvu jako budoucí pilotka. Ale i tak Grayson postupně navštíví různá místa, veřejné obytné čtvrti, i vesmír. A víc už vám neprozradím, protože by to byla velká škoda a přišli byste o moc pěkný zážitek.

Pokud jste to ještě neuhodli, Smlouva na život ze série První linie je čistokrevným military sci-fi. Zřejmá inspirace Heinleinem, ale méně politikaření a filozofování, což kupodivu vůbec nevadí. Dystopická vize, kdy jsou ohromné národy, jako je Severoamerické společenství a Sino-ruská aliance, neustále v jakési stínové válce, smrdí také trochu Orwellem. Strašně moc mi Smlouva připomněla knihy od českého Roberta Fabiana, což ale není v tomto žánru neobvyklé. Kvalitního military science fiction je bohužel poskrovnu. Marko Kloos zde ukazuje, že nějaké zkušenosti s armádou má, neboť píše velmi přesvědčivě o výcviku, výstroji, výzbroji, hodnostech a taktice. Atmosféra příběhu je naprosto luxusní, hlavně co se týče bojových scén. Při jedné misi jsem si připadal, jak kdybych znovu poprvé sledoval film Černý jestřáb sestřelen. Jen samozřejmě s virtuální realitou a v poněkud futuristickém podání.

Co se týče postav, no, kromě hlavního hrdiny, jeho přítelkyně a několika dalších vojáků, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky, zde moc pamětihodných postav vážně není. Ale není to na škodu. Jakožto pilotní díl série, která momentálně čítá pět knih a dvě doplňující novely, odvádí svou práci Smlouva na život skvěle. Hlavní postavy známe a chovají se uvěřitelně, příběh se nakonec stočí tak, aby připravil půdu pro další díly a vše, co má být čtenáři jasné, jasné je. Každý fanoušek vojenské fikce si tuhle knihu musí přečíst, aby pak se mnou mohl netrpělivě vyčkávat, až překladatelé dokončí překlady dalších dílů.