Spad – František Kotleta

Je po válkách, které nikdo nevyhrál. V sutinách Prahy přežívá pár desítek tisíc lidí a snaží se ze všech sil uchovat něco jako civilizaci. Jenže zbytek světa nemá o civilizaci zájem. Zbytek světa chce za každou cenu přežít, a to zpravidla na úkor někoho jiného. A tak lidský život nemá moc velkou hodnotu – možná několika masových konzerv nebo pilulek proti ozáření. A čím dál od někdejšího hlavního města, tím divočejší poměry panují. Skupina válečných veteránů musí Prahu opustit. Čeká je cesta územím, kde se každou chvíli mění vláda podle toho, kdo má v jaké přestřelce navrch, kdo tam zrovna přitáhne a má víc chlapů nebo střeliva. Musí totiž splatit jeden dluh. Čestný dluh z časů, kdy takové věci měly ještě hodnotu.

***

Čert Tedy vlastně František Kotleta nikdy nespí. Je neustále vzhůru a píše nové knihy. Alespoň to tak vypadá. Od poslední ho díla neuplynul ani půlrok, k tomu všemu se neplánuje pauza ani do budoucna. Nakladatelství Epocha už chystá vydání dalších dvou knih, Poločasu rozpadu i Posledního tanga v Havaně se dočkáme v průběhu letošního roku… Teď se ale nehodlám zabývat ani minulostí, ani budoucností. Mám totiž pod rukama současnou novinku, Spad.

Knížka by se mohla pyšnit titulem „Královna ponuré atmosféry“. Dobrá, v rámci světové literatury by si možná i našla konkurenta nebo dva, nicméně v okruhu Kotletovy tvorby prostě Spad nemá obdoby. Je tak natlakovaná depresemi a bezvýchodnými situacemi, že kdyby šlo o film, vidím to klidně i na nominaci na Oscara. Jenomže na to doplácí humor, který byl v autorových předchozích knihách tak nějak samozřejmostí.

Samozřejmě i tady občas na nějaké vtipné hlášky narazíte, ale většinou je to přesně ten sarkastický typ, který se hodí k zachmuřené postapo knize. Výbuchy smíchu a exploze bránic se tentokrát nekonají, bohužel. Něco za něco.

Hrdinové knihy jsou, jak už jsme u Františkových knih zvyklí, vcelku ostrá parta, nechybí jim ani odvaha, ani trocha nezdravého šílenství. Důležité ovšem je, že do příběhu jako takového se hodí naprosto perfektně.  V jejich podání dnes vcelku běžná trasa Praha – Brno opravdu vystačí na třísetstránkovou knihu.

Prostředí knihy, byť okořeněné o české prostředí a zbavené tisíckrát provařených Spojených států amerických, je tak trochu předpovídatelné. Chybí mi trocha dokonalé originality, kterou František dávkoval nebohé čtenáře knihy Lovci v množství životu nebezpečném. Neuškodilo by jadernou válkou poničené Česko maličko vyšperkovat.

Spad je příjemným čtením, pokud vám nevadí nepříjemné věci. Bruntálský řezník se sice trochu odklonil od svých zavedených pořádků – zbraně, sex a záchvaty smíchu. Z téhle „velké trojky“ ponechal jen zbraně a rozumně s nimi šetřil. Nebylo to na škodu a nehodlám mu to vyčítat. Každopádně musím dodat, že během spisovatelské kariéry vypustil Kotleta na svobodu už i lepší knihy… Ale za tuhle větu si svým způsobem může sám. Neprozřetelně si kdysi nastavil laťku až moc vysoko.

  • 80%
    Postavy - 80%
  • 80%
    Prostředí - 80%
  • 90%
    Děj - 90%
  • 100%
    Atmosféra - 100%
  • 100%
    Zápletka a námět - 100%
90%
Sending
User Review
5 (1 vote)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.