Upír z činžáku – Andrzej Pilipiuk

Dcera komunistického funkcionáře Manka se po sebevraždě probudí v hrobce. Domnívá se, že byla omylem pohřbena zaživa, při návratu domů však před ní všichni prchají. Příslušník varšavské komunity upírů jí vysvětlí, že se stala jednou z nich. Připojí se tedy k nim a prožívá polskou realitu sklonku socialismu se všemi jeho problémy (nedostatek zboží včetně česneku proti upírům, estébáci, veksláci, komunistická ideologie atd.) z druhé strany životní barikády. Do děje zasáhne i oživlá mumie staroegyptského kněze, nekromanti a vlkodlaci, mihne se i zarputilý bojovník proti zlu Jakub Vandrovec… Jak je u Andrzeje Pilipiuka obvyklé, nechybí značná dávka drsného humoru. Ač kolem řádí socialismus a ateismus, všichni upíři – od šlechtice až po komunistu – drží spolu jako jedna rodina. Je až neuvěřitelné, co všechno se může dít za kulisami zdánlivě běžného městského života, ale nebojte, tahle kniha vám to osvětlí.

***

O upírech už toho bylo napsáno mnoho. Možná až moc, říkáte si… Vampýrská tématika je tak často opakovaným tématem, že je poměrně složité narazit na něco, co by vlastně vůbec stálo za přečtení a nepřepisovalo u toho jinými slovy věty, které už byly napsány o pár let dříve.

Polský autor Andrzej Pilipiuk, mimo jiné i stvořitel svérázného exorcisty Jakuba Vandrovce a série Cesta do Nidarosu, ovšem jako obvykle našel způsob, jak si prorazit vlastní cestu skrze davy a prodrat se do popředí. Upír z činžáku umí zaujmout nejenom svým názvem. Jde sice o skupinu povídek, nicméně stačilo by jen pár chytrých spojovacích vět a beze všeho by se mohly proměnit v pěkně navazující román.

Název samotný je vlastně trochu nepřesný. V činžovním bytě totiž nesídlí jeden upír, ale hned tři. Historií prověření Igor s Markem a jejich nově proměněná kolegyně Marie alias Manka. Namísto renesančního hradu mají skutečně jen malý byt, kočár tažený koňmi byl nahrazen malým postarším fiatem, neviditelnost a proměna v netopýra jsou pohádkovými výmysly… A s těmito omezeními si zkuste pokojně přežít v období socialismu v srdci Polska, zatímco vám po krku místo Van Helsinga jde StB.

Kniha na vydařeném názorném příkladu ukazuje nepříliš zkreslený obraz socialistického státu, vyvedený (až na ty upíry a jednu mumii) velmi realistickými barvami. Možná leckomu i rozšíří historický kontext. Tím samozřejmě nechci nikoho odradit, musím tedy dodat, že rozhodně nejde o nějakou dějepisnou přednášku, ale především právě o unikátní polský humor.

Pilipiuk se tak trochu vysmívá představám, ve kterých upíři nosí dlouhé temné pláště a na slunci se jejich kůže oslnivě třpytí. Nikdo z hrdinů není ušlechtilým hrabětem čelícím vesničanům a jejich snaze zabodnout dřevěný kolík hluboko do srdce. Problémy Marka, Igora a Manky jsou poněkud všednějšího rázu, o to komičtější je ovšem jejich celkové vyznění… Tak třeba jak obvodnímu lékaři vysvětlit, že vaše srdce už netluče, ale vy s ním právě mluvíte a vypadáte poměrně živě?

Andrzej Pilipiuk si s upíry očividně výborně rozumí, dostál slibované tematické originalitě a vytříbeným způsobem pobavil své publikum, díky čemuž si plně zaslouží vysoké hodnocení.

  • 100%
    Postavy - 100%
  • 100%
    Prostředí - 100%
  • 80%
    Děj - 80%
  • 90%
    Atmosféra - 90%
  • 70%
    Zápletka a námět - 70%
88%
Sending
User Review
0 (0 votes)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..