Valkýry – Robert Fabian

„Z oblohy padali lidé.
Hořeli.
Pořád se mi to vrací.
Pořád.“
Svět končí.
Pro lidi. Pro vás.
Jednou je to rychlé a neodvratné, podruhé pomalé a vleklé. Ale ať vám zbývá posledních devět hodin, nebo dny a týdny – případně celá beznadějná věčnost –, obvykle je tu něco, co jste nedokončili. Nesplatili dluh. Nedodělali práci.
Anebo se nepomstili.
A tohle je přesně ten případ.
Cesta pomsty.

Valkýry od tajemného (na veřejnosti se neukazuje a kromě minulosti v ozbrojených složkách, data narození a jména se o něm nic neví) Roberta Fabiana jsou jakousi sbírkou povídek, i když se jedná jen o dvě a novely, a to Den skoro jako každý jinýČerné slunce. Přesto budu knihu s krvavě červeným nápisem na černém podkladu hodnotit jako celek, protože jsou obě povídky velmi podobné.

Hlavními hrdiny jsou muži s bohatou historií ve speciálních silách ozbrojených složek, žijící o samotě v realitě blízké postapokalyptické a dystopické budoucnosti, kteří se z nějakého důvodu musí vydat na krvavou cestu za svým úspěchem. A jen Valkýry rozhodnou, jestli se tito dva hrdinové do Valhaly nakonec dostanou.

Den skoro jako každý jiný se odehrává v Praze, která byla postižená většinovým vylidněním stejně jako zbytek světa, když před několika lety Zemi v těsné blízkosti minul asteroid Allektó a dopady jeho úlomků nastolily chaos a zhroucení civilizace. Za několik hodin se Allektó vrátí a tentokrát dojde k přímé srážce se Zemí, která vymaže veškerý život. Jedná nesourodá skupina přeživších se schází v místním Baru, aby nějak strávili své poslední hodiny, jenže zjistí, že jedna jejich členka byla brutálně zavražděná. Protagonista této novely, nazývaný prostě seržant, se rozhodne svou kamarádku pomstít, navzdory tomu, že celé planetě zbývá pár hodin.

Prahu neznám tak dobře, abych mohl posoudit popisy jejích částí a příznačných míst, ale recenzenti z Prahy chválou nešetřili. Autor se vyzná ve vojenském žargonu a popisech zbraní a přestřelek. Hlavního protagonistu popsal umně a uvěřitelně a čtenář nemá problémy pochopit, proč jedná tak jak jedná.

Celkově bych Den skoro jako každý jiný hodnotil 80 %.

Druhou novelou v knize je Černé slunce, které se odehrává v méně postapokalyptické, ale více dystopické společnosti. Hlavní hrdina je feťák bez domova, zabíjející svůj čas v těžkých drogách, snažíc se vymazat vzpomínky na svou minulost. V jednom takovém drogovém opojení mu neznámá mladá dáma pomůže, a poté je svědkem jejího únosu a brutálně zbit.

Rozhodne se proto po své rekonvalescenci kontaktovat své známé z minulého života, aby mu pomohli dostat se zpět na nohy a vydat se na cestu za zjištěním, kdo byla ta samaritánská neznámá. Hrdina je nazýván Žralok, a dozvídáme se, že je bývalým velitelem speciální jednotky nazývané Černé slunce. Jeho cesta je velmi brutální, ale ne nepodobně hrdinům Jiřího Kulhánka, jí Žralok pokračuje navzdory přesile a všem šancím dál a dál.

Druhá novela se mně líbila už méně, hlavní hrdina sice není nezranitelný, ale působí tak, a jeho úspěchy jsou až kulhánkovské. Díky městskému prostředí je zde otevřen prostor více interakcím protagonisty s ostatními a jedná se tedy více o urban fantasy než postapo.

Černému slunci dávám 75 %.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Straky na vrbě.

  • Nakladatelství: Straky na vrbě
  • Počet stran: 568
  • Vazba: brožovaná
  • Rozměr: 107 × 165 mm
  • Jazyk: český
  • ISBN: 9788087364871
  • Rok vydání: 2018
  • Věkové doporučení: 15+

8/10

Shrnutí

Tento omnibus či sbírka novel celkem povedeným počinem, rozhodně lepším, než autorovo Dies Irae, které jsem cca před dvěma lety recenzoval. Fanouškům Jiřího Kulhánka, military, urban a postapo fantasy doporučuji, oddechovky to jsou slušné.


Jan Drbušek

Čtu od mala, první knihu jsem přečetl ještě před školkou, byl jí Mikeš od J. Lady. Přečetl jsem většinu klasické literatury i dětských knih (Kája Mařík, Gabra a Málinka), přes většinu verneovek, mayovek až po J. Herriota, H. Sienkewicze, J. Clavella nebo E. M. Remarqua. Postupně mne zlákal žánr fantasy a zanedlouho poté science-fiction, ale také beletrii jsem nezanedbával. S. King, R. Feist, A. Sapkowski, F. Herbert, A. Clarke, K. Anderson, I. Asimov, a další. V současnosti je již několik let mým nejoblíbenějším spisovatelem Steven Erikson s jeho Malazskou knihou Padlých.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.