Železný král – Julie Kagawa

Anotace:
Život šestnáctileté Meghan Chaseové se převrátí naruby, když se dozví, že jejího malého bratra unesly podivné bytosti do kouzelné země Férie. Během záchranné mise se ukáže, že Meghan je dcerou mocného Letního krále a ona samotná je pro mnoho obyvatel říše cennou trofejí. Ve snaze najít bratra se spojí s Ashem, zimním princem a svým nepřítelem, jehož chladná krása, statečnost a skrývaná zranitelnost jsou Meghan čím dál méně lhostejné… A ještě je tu Robbie, dlouholetý kamarád, ze kterého se znenadání vyklubal Oberonův posluhovač, Puk.

Příběh sice začíná v “našem” světě, ochuzeném o všechna ta přenádherná kouzla a magické schopnosti, nijak zvlášť dlouho se ale nezdržíme a nic nebrání v cestě do Férie, domova víl, skřítků, obrů a bůhvíjakých dalších potvůrek (nemyslím to nijak špatně). 🙂

Přestože Železný král těží ze Shakespearova díla Sen noci svatojánské, jeho neznalost není pro čtenáře žádnou překážkou. Pravděpodobně vám unikne pointa několika chytře umístěných vtipů a narážek, každopádně nejde o nic závažného. Vlastně si myslím, že celá ta souvislost se Shakespearovým dramatem je trochu na škodu. Kdyby si člověk s fantazií této autorce vlastní vymyslel svět zcela sám, to bychom teprve valili oči.

Hlavní hrdinka, Meghan, na mě zpočátku působila naprosto nevýrazně, a to nejen charakterem, což jí body navíc rozhodně nepřineslo. K srdci mi přirostla až v okamžiku, kdy se rozhodla nenechat se sebou manipulovat jako se zdánlivě nepodstatnou šachovou figurou a vykročila vstříc svému cíli. U mnoha postav mi chování a přístup k situacím připadá naprosto neúměrný věku, to ovšem ani zdaleka není případ Julie Kagawy. Jednání Meghan i vedlejších hrdinů bylo maximálně přirozené, jak to jen daná chvíle umožňovala.

Velkou pochvalu si ode mě zaslouží zejména detailně provedené popisy prostředí, jež zároveň i harmonicky dokreslovaly atmosféru. Charakteristiky samotných postav oproti tomu nejsou moc propracované, ale tento fakt jsem ochotna pominout. Koneckonců, nemálo z jejich vlastností a povahových rysů můžeme vysledovat přímo z chování a řeči. Nemalým bonusem navíc by bylo, kdyby kniha netrpěla nemocí zvanou “syndrom milostného trojúhelníku”. Nejenže na vývoj událostí neměla romantická zápletka žádný vliv, nýbrž byla i jaksi nadbytečná a přihlouplá.

Kniha Železný král má sice své základy v mnohem starším fantastickém světě, ale s každou následující stranou na tuto magickou říši vrhá zcela jiné světlo a přetváří ji do nové podoby. Je protkána nesčetným množstvím originálních myšlenek, které sice mohly být rozvíjeny poněkud hlouběji, ale možná na ně dojde v dalších dílech série. Uvidíme.

Knihu doporučuji převážně osobám ženského pohlaví, a to bez výraznějšího věkového omezení. Druhý díl už na mě čeká doma na poličce, takže konec tlachání a jde se číst. 😉