Dominium Padlých andělů : Řád zlomených křídel – Aliette de Bodardová

První díl série fantasy špionážních thrillerů podbarvených melancholií ztraceného zlatého věku.
Paříž se zotavuje z Velké války Řádů. Její ulice lemují strašidelné ruiny, z katedrály Notre-Dame zbyly jen ohořelé zdi a Seina zčernala popelem a sutí. Mezi troskami přesto dál pokračuje život. Zoufalé gangy bojují v ulicích o přežití, zatímco Řády nadále soupeří o nadvládu nad městem.
Ve Stříbrostínu, kdysi nejmocnějším pařížském Řádu, panuje zmatek. Jeho magie slábne, zakladatel Jitřenec před desítkami let zmizel a ve stříbrostínském sídle se náhle zjevilo cosi nevítaného, cosi temného a mocného, stíny, které zabíjejí…
Své síly musí spojit tři naprosto rozdílní hrdinové: mladičká, ale mocná dívka z rodu Padlých andělů, alchymistka bojující se zničující závislostí a rozhněvaný mladý muž ovládající kouzla Dálného východu. Přinesou Stříbrostínu spásu, nebo se stanou strůjci jeho posledního, nevratného pádu?

Se zatajeným dechem beru do rukou novou knihu, už temná obálka s kamenným trůnem dává znát, že tohle nebude žádná vtipná četba. Sama spisovatelka patří mezi oceňované autory, nezbývá tedy nic jiného, než se těšit na trochu té vážnější a třeba i hlubší četby, kterou mám tak ráda.
Téma padlých andělů se za posledních let přetřáslo tolikrát, že se snad i upíři musí stydět, přesto je to jedno z témat, které mě snad pokaždé dokáže uchvátit.
Bohužel, to se tomuto dílu povedlo jen napůl.

Hlavní postava Philip je tak záhadná, že sami netušíte, kdo vlastně má být. Už jen to, že nepatří do stejné země, ve které je, tomu nepřidává, a bez žádného představení či vysvětlení je velmi těžké chápat jeho myšlení či skutky. Pořád se odkazuje na něco z jeho minulosti, kterou ale vůbec neznáme, a proto nedokáži říct, jestli jeho chování má nějaké opodstatnění, nebo je fakt jen nějaký ubrečený, uražený „nesmrtelný“? Opravdu nedokáži říct ani jestli jsem k němu cítila nějakou emoci. Spíše ne, a to už je hodně špatné, pokud si k hlavní postavě nedokážete vyvinout žádný vztah.
Stejně tak popis světa či samotné rozbořené Paříže. Který vlastně má být rok? Je to v budoucnosti nebo v minulosti? Jaké je postavení normálních lidí vůči andělům a jaké jsou další říše?

Věřím, že autorka má někde ve své hlavě příběh promyšlený, bohužel ho ale nedokázala přenést na papír. Proto jako čtenáři čtete jen chaos a splácaný příběh z cizího světa, který vám nedává smysl, a ačkoliv se ho snažíte uchopit, pořád vám uniká jako kluzké lanko.
Postavy jsou zmiňovány jak na běžícím pásu bez větších popisů či charakterizací (a to i ty velmi vysoce postavené, upřímně si nevybavuji, že by snad nějaká postava v knize byla popsána). Stejně tak je to s místy ve světě. Nejsem zastánce velkých popisů ala Tolkien, ale aspoň něco málo, čeho by se dalo chytit. Stejně tak samotný příběh, pokud se to tak dá nazvat.

Ale co opravdu nemohu snést, jsou „deus ex machina“ postavy. Opravdu, pokud nemáte rádi nečekaná probouzení mrtvých a náhlé vyřešení situace bez předchozích kroků, které by to ospravedlňovaly, radši se do knihy ani nepouštějte.
Abych nebyla jen zlá, opravdu se mi líbí zařazení dalšího náboženství do křesťanství. Ani jemu sice nerozumím, ale na druhou stranu, to už není chyba knihy. Je zajímavé trochu ustoupit dozadu a říct si, že neexistuje jediná víra. Přesto mi přišlo trochu tvrdé, jak moc ironicky na sebe obě víry hledí a nedokáží se ani v nejmenším respektovat. Překvapilo mě, že jsem necítila odpor ze strany křesťanství, ale ze strany druhé a celá kniha tím byla docela negativně poznamenaná.

Jsem zvědavá na další díly této trilogie, protože mám pocit, že si spisovatelka tak trochu podřezala větev sama pod sebou. Přesto vidím záchytná očka a jestli se jich chytne, určitě může být další díl mnohem lepší, zvlášť pokud se trochu uklidní a vysvětlí o co vlastně jde.