Feralové : Pomsta bílé vdovy – Jacob Grey

Krák porazil obávaného Mistra Snovače i Muší matku. Jenže na obzoru je další feral, který kráčí ve smrtících šlépějích pavoučího ferala. Feralka známá jako Bílá vdova má za úkol zničit Kráka a obnovit v Blackstone času zločinu a strachu. Na její stranu se postaví noví feralové, uprchlí trestanci z Blackstoneské věznice, se ocitnou v nebezpečí. A tentokrát je Krák možná nedokáže ochránit.

XXX

Pro ty, co se necítí moc staří na pohádky, stvořil Jacob Grey temnou a tajemnou trilogii Feralové, fantastickými motivy opředený příběh malého kluka, který si dokázal povídat s vránami. Krák se k nám vrací potřetí, tentokrát k mé nelibosti bohužel už naposledy. Jeho předchozí dvě dobrodružství jsem si vždycky užila, tohle také nebylo výjimkou.

Minulý díl skončil za dramatických okolností, Krák sice porazil Muší matku, na svobodu se však dostali zločinci zdánlivě ještě problematičtější, než jejich vůdkyně. I s tímhle si však za pomoci přátel dokáže mladý hrdina snad poradit… Pokud ho nedoženě jeho vlastní minulost.

Greyova urban fantasy, navzdory tomu, že hrdinou je malý kluk, je nezvykle temná a depresivní. S touto atmosférou dokázal autor skvěle pracovat. Některé momenty jsou vygradované do neskutečných výšin, jindy jsou však vedlejší zápletky až zbytečně předvídatelné, což může trochu kazit výsledný dojem. Když se to ale zprůměruje, není si v podstatě nač stěžovat.

Oceňuji hlavně kontakt světa feralů (lidí schopných komunikace se zvířaty) se světem běžných lidí. Minulé díly byly zaměřené tak trochu jednostranně, kontakt obou světů byl nicméně nevyhnutelný a já jsem ráda, že jsem se ho dočkala.

Po výborných předcházejících dílech jsem se skoro obávala, že autor z tématu vytěžil už všechno, co se dalo… Naštěstí jsem se pletla, Jacob Grey stejně dokázal najít pár nových a neotřelých myšlenek, nenápadně je zakomponovat do své “pohádky” a dodat dějové lince nový rozměr. Všechno má do detailů promyšlené a při čtení to je znát. Svět feralů funguje podle unikátních pravidel, která je radost objevovat.

Krákovo poslední dobrodružství nepřekonalo ta předcházející, zároveň bych ale ani neřekla, že je nějak výrazně horší. Všeobecně jsem spokojená, s mladým vranomluvcem se tedy smutně loučím, objevování jeho světa mě vážně bavilo. Na druhou stranu, po tom všem, co ho potkalo, si konečně zaslouží trochu klidu.