Karolína Francová – Ve stínu Rudé věže

12. květen 2025, Česká republika, hlavní město Liberec.

V údolí mezi dvěma horskými hřebeny se ve věčném rudém přísvitu rozkládá město. Krouží nad ním draci, v parcích hřadují harpyje a v ulicích loví hydry, gryfové a bazilišci.

Na západě se na vrcholku Ještědu k nebi vypíná kdysi slavný hotel, který na východě již třináct let zastiňuje Rudá věž. Tyčí se na úpatí Jizerských hor do výšky půl kilometru, její koruna tone v mracích a její základy se noří do jediného zdroje magie na světě. Za jejími silnými zdmi určuje osud země temný mág. Zdá se, že nic nemůže narušit jeho moc a nikdo se mu nemůže postavit.

Přesto se o to chce pokusit lovec bestií a nájemný strážce Nataniel Skalický. Přijíždí do Liberce s cílem magii jednou provždy zničit a zaplétá se do boje o moc mezi temným mágem a jeho synem Janem Renerem.

Purpurová noc přichází…

Od této knihy jsem měla už od začátku celkem velká očekávání. Z edice Brokilon alternativa jsem měla tu čest s alternativním Českým královstvím, takže alternativní Liberec určitě vzbuzoval zájem. A protože o díle Karolíny Francové jsme už hovořili, naskýtá se i možnost určitého srovnání z hlediska stylu.

Ačkoliv se jedná o jinak koncipovanou knihu, než je Konstantynův efekt, můžeme se od recenze v mnoha ohledech opřít. I tady totiž platí, že kniha je psaná čtivým a zajímavým stylem, popisů možná trochu přibylo (určitě díky umístění ve skutečně existujícím městem), ale pořád jich není příliš, aby člověka nudily. Děj graduje taktéž dost plynule a budu se muset opakovat: Zhruba od poloviny knihy nebudete mít chuť knihu odložit a chytne vás natolik, že se její konec bude jakoby vzdalovat.

Charaktery, přesvědčení a emoce postav tu mají mnohem větší váhu, než nějaký akcí nadupaný děj. Sice se pořád něco děje, ale jediným smyslem každé události je poukázat, jak k tomu kdo přistoupí. A pak samozřejmě politika, ale to bych zabrousila už příliš mnoho do děje knihy.

Ani zde nechybí určitá romance a lehká erotika, což vzhledem k okolnostem každý čtenář pochopí a jistě i odpustí. Osobně musím říct, že se naskytla spousta možností, kterých by se autorka mohla chytnout a rozvést je tak, aby se z knihy stala regulérní červená knihovna, ale nečiní tak. Pokud někomu pár zhýralých myšlenek a pár lehce peprnějších scén evokuje červenou knihovnu, asi toho ještě moc nepřečetl.

Na rozdíl od Konstantynova efektu můžeme u tohoto příběhu očekávat další díl, na což se já osobně budu těšit. Zatím na mne příběh z rodné země udělal velmi dobrý dojem a jsem moc zvědavá, jak se autorka dál popere s probíhajícími zápletkami a situacemi. Rozepsané je to vskutku dobře.