Licanius : Stín věcí ztracených – James Islington

Uplynulo dvacet let od doby, kdy byli svrženi a pobiti božští Auguři. Nadaní, kteří jim kdysi sloužili, byli ušetřeni pouze proto, že přijali Čtyři zásady povstalců, a významně tak omezili svou moc.

Davian musí coby jeden z Nadaných snášet následky války, prohrané dávno předtím, než se narodil. On a jemu podobní žijí v opovržení. Ale když Davian zjistí, že vládne zakázanou mocí Augurů, uvede do chodu řetěz událostí, které všechno změní.

V lese na západě se probouzí mladík zbrocený krví. Na nic si nevzpomíná, jeho osud je však svázán s Davianovým…

A daleko na severu se začíná hýbat dávný nepřítel, kterého všichni pokládali za poraženého.

Představte si, že jste obyčejný mladý muž, zavřený v jedné ze dvou zbývajících škol, kde se dospívající Nadaní snaží ovládnout svou sílu; Esenci, a složit Zkoušky. Vy jste také Nadaný, ale máte velký problém – nedaří se vám svou Esenci ovládnout a používat. A Zkoušky se rychle blíží. Takto se cítí Davian, víceméně hlavní hrdina Stínu věcí ztracených, první knihy trilogie Licanius. Knihu napsal doposud spíše neznámý autor James Islington z Austrálie, tak se podíváme na to, jaké má jeho dílo kvality.

Příběh se odehrává na zatím nepojmenovaném kontinentu, kde byli zhruba před dvaceti lety poraženi Auguři, kteří uměli předpovídat budoucnost, a kterým sloužili jako důstojníci a vykonavatelé Nadaní, ovládající magii. Jenže předpovědi Augurů přestaly být přesné, lidé se vzbouřili, pobili Augury, zničili většinu útočišť a škol pro Nadané, a uvalili na ně čtyři Zásady, které spoutaly jejich moc. Ve zbývajících dvou školách se mladí Nadaní učí s Esencí zacházet pod dohledem správců, stále spoutáni Zásadami a občas i Okovy. Magie se prostě lidé bojí a těch, kteří s ní umí zacházat, jakbysmet.

Kromě výše zmíněného Daviana patří mezi hrdiny také dva jeho spolužáci; Asha a Wirr, díky čemu jsem si ze začátku myslel, že se bude jednat o young adult příběh. Nicméně se ukázalo, že i když je většina hlavních hrdinů náctiletých, další young adult prvky se zde spíše nevyskytují. Hlavní postavy díky traumatickým událostem rychle dospějí a obecně všechny postavy jsou napsány velmi dobře a uvěřitelně – chápete a soucítíte s jejich pocity.

Sám autor říká, že je inspirovaný B. Sandersonem, R. E. Feistem a R. Jordanem (ještě bych přidal i J. R. R. Tolkiena), a jde to vidět. Naštěstí pouze v tom nejlepším a nejedná se o žádnou kopii těchto autorů (jako třeba Goodkind kopíroval Jordana). Svět je velmi bohatý, promyšlený, s originálním systémem magie a spoustou legend a záhad. Je to znát i na atmosféře a ději Stínu, Islington svého svět umí využít. Nechybí opravdu nečekané zvraty a odhalení, ani akční scény, útěk a oblehání. Stín věcí ztracených má vše.

Ačkoli má kniha téměř sedmset stran, po pomalejším rozjezdu (který je s jistým cliffhangerem na konci jediným důvodem, proč nemá kniha plných 100 %) se do ní ponoříte jako do tvorby jednoho ze zmíněných autorů, vše zhltnete a budete jako já toužebně doufat, ať už je přeložen další díl. Co se mne týče, já si jdu sehnat druhý díl v originále a pak si přečtu oba díly znovu, snad trochu utiší žízeň po tomto sandersonovsko-tolkienovským příběhu Jamese Islingtona. Jednoznačně doporučuji všem.