Město schodů – Robert J. Bennett

Před mnoha lety mělo město Bulikov díky Božstvům moc dobýt svět. Ale poté, co byli jeho ochránci za podivných okolností zavražděni, se z dobyvatele stal dobývaný; pyšná historie Buliková byla vymazána a zcenzurována, pokrok se zastavil a z Bulikova se stala jen další koloniální výspa nové světové geopolitické mocnosti.

Do tohoto zatuchlého, zpátečnického města přichází Shara Thivaniová.

Oficiálně je tato tichá nenápadná žena jen další obyčejnou diplomatkou vyslanou utlačovateli Bulikova. Neoficiálně je Shara jednou z nejlepších špionek ve své zemi, která má za úkol vyšetřit brutální vraždu zdánlivě neškodného historika. Jak se Shara ponořuje do tajemství neustále se fyzicky i politicky měnícího města, začíná tušit, že bytosti, které kdysi Bulikov ochraňovaly, nemusejí být tak mrtvé, jak se zdají být, a že její vlastní schopnosti možná také nesou dotek bohů.

***

Úspěšný americký autor Robert Jackson Bennett má sice na kontě hned několik knih, nicméně Město schodů je zatím jeho jediným dílkem, kterému se dostalo českého překladu. Jak se kniha povedla?

Město schodů je poněkud netradičně vyprávěno ve velmi nápadném podání přítomného času, na což jsem původně opravdu nebyla zvyklá. V prvních okamžicích jsem se s touto neobvyklostí potýkala s obtížemi, nicméně v průběhu první kapitoly mi došlo, že pro tuto knihu je naprosto ideální. Navíc krásně oddělí retrospektivní scény, na které byl použit klasický minulý čas. Většině čtenářů bude nejspíše pár chvil trvat, než se sžijí se stylem vyprávění, nicméně výsledek stojí za to.

“Běhání je ten nejryzejší bojový sport, jaký si lze představit. Při každém kroku bojujete sami se sebou.”

Velmi důležitou součástí knihy je bohatá mytologie a s ní související náboženská historie. V tomto ohledu autor zachází do velkých detailů a musím připustit, že čtenáře hledající knihu s akčním a svižně ubíhajícím dějem by tyto pasáže mohly místy trochu nudit. Můj případ to ovšem nebyl, já jsem se u nich výborně bavila a pevně doufám, že v pokračování bude tematicky zaměřeno velmi podobně a že autorovi nedojdou nápady.

Každé kapitole předchází krátký prozaický úryvek či báseň, které existují v popisovaném fiktivním světě. Ať už souvisely či nesouvisely s následujícím děním, výrazně pomohly s prokreslením světa a s autentickou atmosférou. Autor dokázal vhodně měnit styl psaní při zápisech do deníku, zvládl stvořit text, který opravdu vyzněl jako stovky let starý, náboženské popěvky budily dojem, že je před několika staletími kněží opravdu používali…

“Svět je jako mořský příliv. Na chvíli se vrací tam, kde byl předtím, a zase to místo opouští.“

Vlastně zbyla jen jediná věc, která mi vadila. Mluvím o silně nevyváženém tempu. Prvních čtyři sta stran se nese v poklidném duchu, postavy mají na všechno dost času, autor sáhodlouze popisuje vše, co stojí za pozornost… Potom se zčistajasna utrhne lavina, děj se splaší a vygraduje k akčnímu závěru, který je sice velmi povedený, ale k pomalejšímu předchozímu ději se vážně nehodí.

Nejpůsobivějším aspektem Města schodů bylo vysoké množství příznačných citátů. Nevím, zda autora napadaly až při psaní, nebo je vymyslel při jiné příležitosti a text upravil tak, aby do něho zapadly… Ale co na tom záleží, byly úžasné. Navíc se Bennettovi podařilo nacpat do textu spoustu neobvyklých vyjádření a příměrů, které mi několikrát vyloudily úsměv na tváři. Práci s textem autor ovládl na jedničku, to musím uznat.

“Ohni musíš závidět, protože buď je, nebo není. Necítí štěstí, hněv. Prostě buď hoří, nebo ne.”

Inu, vše důležité už bylo řečeno. Jednotlivé prvky dohromady vytváří geniální kombinaci. Jde o první knihu, kterou jsem letos dočetla a lepší úvod jsem si snad ani nemohla přát. Kniha disponuje i krásnou obálkou, která se v mé knihovně bude skvěle vyjímat. Jsem naprosto spokojená, a to já bývám jen zřídka.