Organon – James Smythe

Vyspělé technologie mohou být člověku velice prospěšné, zároveň v sobě však skrývají i nemalá rizika. Své o tom ví Laura, která ještě jako mladičká školačka vytvořila Organon. Umělou inteligenci, která se s bleskovou rychlostí učí napodobovat lidské myšlenkové procesy. Ze začátku slouží pouze jako deníček a místo k zaznamenávání pocitů a myšlenek. Později však Laura jeho možnosti a schopnosti více a více rozšiřuje. Z deníčku se stává rychle se učící rádce fungující na principu vzájemné důvěry. Tkví v něm však ještě mnohem větší potenciál. A samotná Laura si uvědomuje, že v nesprávných rukou se vyspělá technologie může přeměnit v tikající časovanou bombu.

James Smythe vám ve své knize naservíruje poutavé sci-fi, které čtenáře zavádí od devadesátých let minulého století až do vzdálené budoucnosti plné dech beroucích vymožeností. Na začátku knihy se ocitáte v roce 1997, kdy je Laura ještě mladou školačkou. Děj se rozjíždí pomalu a čtenář má možnost seznámit se nejen s hlavními postavami, ale také s velice pečlivě vykresleným prostředím. Laura žije se svou matkou, otec je před lety opustil a zanechal po sobě jen své pracovní poznámky. A právě pomocí nich Laura sestavuje programovací kód, jímž dává život Organonu, primitivní, ale rychle se učící umělé inteligenci.

Děj knihy pokrývá několik dekád života hlavní hrdinky, kdy většinu událostí pozorujete z jejího pohledu, někdy je vám však umožněno vidět ho i očima jiných postav, například Lauřina přítele. Nahlížíte do jejího života, nenávratně propleteného s Organonem, a sledujete slasti a strasti jejího osobního i profesního života, intriky, kterým čelí ve škole a o několik let později v nadnárodní počítačové korporaci, jejíž se stává součástí.

Hlavně ze začátku je děj poměrně předvídatelný, nicméně autor ho zvládl obohatit o mnoho detailů a drobných vedlejších linek, které mu dodávají na hloubce, a ta trocha předvídatelnosti je rázem odpuštěna. Příběh není psán nijak složitým jazykem a po většinu času si udržuje příjemně svižné tempo, které jen sem tam naruší zdlouhavé pasáže. Velice oceňuji, jak si dal autor záležet na vykreslení hlavních postav a nyní mám na mysli hlavně Lauru a Organon. James Smythe zdařile vystihuje onu podstatu umělé inteligence a vy začínáte vnímat vztah Laury a Organonu jako něco velice reálného a lidského. Což je něco, co knize dodává jiskru nevšednosti a zajímavou hloubku. Až nezvykle mnoho prostoru dostává Lauřin rodinný život, který v určité části knihy Organon odsouvá do pozadí. Její osobní problémy zajímavě dokreslují atmosféru příběhu a jsou podány tak procítěným způsobem, jaký u sci-fi románů vídám jen zřídka. Dává to knize další rozměr a vy občas zapomínáte, že čtete sci-fi.

Rozhodně však nutno říct, že Organon není kniha, která by se četla sama. Občas přijdou pomalu se vlekoucí pasáže a mnoho nepotřebných detailů, které čtenáře zahltí, a ten jen čeká, až se příběh konečně vykrystalizuje a nabere nějaký směr. Občas to bylo příběhu ku prospěchu, detaily se na sebe vrstvily a odkrývaly spoustu souvislostí, ale často jsem měla pocit, že mnohé scény slouží spíše jako vata.

Po otočení poslední stránky jsem nad Organonem musela ještě chvíli přemýšlet. Je knihou nejen o prospěšnosti, ale také o riziku potichu číhajícím mezi řádky zdrojových kódů umělých inteligencí. To vše na pozadí silných životních osudů lidí, se kterými se okolnosti nemazlily a kteří musí činit těžká životní rozhodnutí mající vliv nejen na ně samotné, ale bez nadsázky i na celý svět. Pokud hledáte dílo, které přesahuje hranice sci-fi literatury a chcete něco, co vám ještě pár dní bude rezonovat v hlavě, určitě vám Organon doporučuji k přečtení.

Za recenzný výtlačok ďakujeme vydavateľstvu Host.

• Vydavateľstvo: Host
• Počet strán: 416
• Väzba: pevná
• Jazyk: český
• ISBN: 978-80-7577-797-3
• Rok vydania: 2019