Pád Světla – Steven Erikson

Zima je zlá. V Kurald Galain hrozí občanská válka, protože Urusanderova armáda již vytáhla proti Charkanas a pod velením nelítostného Hunna Raala hodlá svrhnout Chotě Matky noc Dracona a na trůn po boku živoucí bohyně chce dosadit samotného Urusandera. Ti, kdo se mohou postavit vzbouřencům do cesty, jsou oslabení a nejednotní – a bez vedení, protože Anomander se vydal hledat ztraceného bratra. Silchas Zmar se tedy rozhodne shromáždit domovoje vysoce urozených rodin místo něj a také vzkřísit legendární Hustskou legii, ale čas není na jeho straně.

A daleko na západě se sbírá podivné vojsko. Hledá nepřítele bez těla, na místě, které nikdo nedokáže najít. Přesto volání mistra Kápě vyslyšeli mnozí a dávno opuštěné město v Omtose Phellack se stává novým domovem hordě příchozích: Psím běžcům z jihu, džheckým válečníkům i cizincům s modrou pletí, připlouvajícím přes moře, aby mistrovi Kápě nabídli své meče. A ze vzdálených hor a osamělých údolí na severu přicházejí Thel Akai, aby se mohli zúčastnit této zdánlivě nemožné války. Brzy se s tasenými zbraněmi a pod praporci živých vydají pronásledovat samotnou smrt. Takové události věstí chaos a do této říše navíc proniká magie jako krev z mnoha ran. Magie nespoutaná, tajemná a divoká, která začíná bezuzdně řádit, a po její stopě se vydávají nové i prastaré bytosti. Bude ještě ve světě zkaženém kouzly existovat skutečná čest?

Přinášíme vám dnes druhý díl velmi depresivní, těžké, ale epické fantasy Charkanaské trilogie od pana Eriksona, tvůrce světa Malzské knihy Padlých. Recenze přichází poněkud dobře, vím a omlouvám se, ale holt Česká Pošta doručovala knihu několik týdnů.

Kniha má název Pád Světla, a kdybyste náhodou nevěděli, oč v příběhu jde; jedná se, jak naznačuje anotace, o příběh o rozdělení Tistejské rasy a vzestupu nového systému magie – chodeb díky prolití K’rulovy krve, a vše je doprovázeno občanskou válkou a všudypřítomnou zradou a nejistotou.

Takže, čím začít. Pád Světla pokračuje přímo tam, kde Stvoření temnoty skončilo. (Spoilery pro Stvoření temnoty následují.) Azathanai T’riss posvětila část Tistejů Světlem a vznikli Tiste Liosan, Děti Světla. Pán Draconus daroval Matce Noci z lásky terondai, který sám stvořil; bránu do temnoty, do prvotní noci, jejíž vzedmutí zabilo říčního boha Charkanas. Tím stvořil Tiste Andii, Děti Noci. Občanská válka v říši Kurald Galain je na vzestupu a někdo otrávil celou Hustskou legii; vojáky, jejichž zbraně a brnění mají hlasy. První syn Noci, Anomander, hledá svého žalem šíleného bratra Andarista, jehož nevěsta byla těsně před svatbou spolu se všemi svatebčany brutálně zavražděna. Azathanai K’rul se rozhodl otevřít si žíly a ve své krvi darovat všem smrtelným rasám magii. Jaghut Mistr Kápě se rozhodl vyhlásit válku samotné smrti. A na pobřeží Vitru, na hranici Třpytivé zkázy, se otevřela brána do říše draků/eleintů, Starvald Demelain.

Číst Charkanaskou trilogii je jako číst historii, dělat genelaogický projekt o známých lidech. Platilo to o Stvoření temnoty a dvojnásob to platí o Pádu Světla. Většinu těchto postav čtenář zná z Malazské knihy Padlých, ví jak skončí a co budou dělat, ale neví, jak začaly, čím prošly, než se z nich stali ti, jaké zná a jaké okolnosti je k tomu vedly. Čtenář ví, že kdysi se nějací prastaří Tistejové rozdělili na Andie, Liosany a Edury, že byla nějaká občanská válka, že Jaghutové kdysi měli civilizaci, která se nějak rozpadla…..ale až nyní zjišťuje, jak to přesně bylo, a je to o tolik záživnější a poutavější, než si kdy mohl představit.

Zkombinujte to s poněkud shakepearovským stylem psaní, spoustou filozofování; o tom, jak je každá civilizace předurčena zničit sebe sama; jak se lidé neumí poučit ze svých chyb a neustále je opakují; jak jsou bohové otroky svých uctívačů (proč bychom se měli ptát bohů, jaké jsou jejich přikázání, když si je jejich uctívači stejně časem přizpůsobí dle svého); jak je amorální používání zbraní hromadného ničení (zde je myšlena magie, dána volně K’rulem k dispozici všem); jestli je zbabělcem voják, který dezertuje, protože nevěří ve správnost války; a spoustou dalšího. Eriksonovi rozebírání morálně šedých zón, předsudků a naivitě, že je něco černobílé, prostě jde od ruky, umí to a zde se v tom asi i vyžívá.

Nechybí zde ale ani humor, tolik potřebný v takto těžkém příběhu. Tři hašteřící se manželé se snaží dohnat svou ženu na útěku, netušíc přitom, co budou dělat, až ji doženou; nebo nadržené dračice; či proslulý Jaghutský suchý humor, vše tady také je.

Kniha má ode mne téměř absolutní hodnocení, jediný vroubek vidím v tom velmi originálním pojetí rozhodující bitvy, které mne ale mrzí, že nebylo poněkud detailnější; protože akce je v knize minimum. Těším se na třetí díl a jsem zvědavý, o koli obsáhlejší bude; pro zajímavost, první díl měl o dvěstě stran méně a s tím, co vše je třeba uzavřít a vysvětlit, by měl mít ten třetí minimálně přes tisíc.

Jako vždy, pro fanoušky Eriksona nutnost; pro ostatní čtenáře pouze po spokojeném přečtení Stvoření temnoty.

  • 100%
    Atmosféra - 100%
  • 95%
    Děj - 95%
  • 100%
    Postavy - 100%
98%
Sending
User Review
3.5 (2 votes)

Jan Drbušek

Čtu od mala, první knihu jsem přečetl ještě před školkou, byl jí Mikeš od J. Lady. Přečetl jsem většinu klasické literatury i dětských knih (Kája Mařík, Gabra a Málinka), přes většinu verneovek, mayovek až po J. Herriota, H. Sienkewicze, J. Clavella nebo E. M. Remarqua. Postupně mne zlákal žánr fantasy a zanedlouho poté science-fiction, ale také beletrii jsem nezanedbával. S. King, R. Feist, A. Sapkowski, F. Herbert, A. Clarke, K. Anderson, I. Asimov, a další. V současnosti je již několik let mým nejoblíbenějším spisovatelem Steven Erikson s jeho Malazskou knihou Padlých.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Please type the characters of this captcha image in the input box
Prepíš text z obrázka

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.