Rozhovor : Sarah J. Maas a její nová romantická fantasy

Sarah J. Maas zametla se svými čtenáři díky populární fantasy sérii Skleněný trůn. V minulém roce ale přišla s úplně novou knihou, ve které čerpá inspiraci z několika známých pohádek a celý jejich příběh posouvá na další level.

Dvůr trnů a růží (A Court of Thorns and Roses) je příběh, který své čtenáře seznamuje se světem víl, který je stižen těžkou kletbou. Devatenáctiletá lovkyně lidí Feyre nešťastnou náhodou zabije vlka. Následně je pak odvlečena podivným tvorem do svého doupěte, které se ale ukáže jako úplně nový svět. V tomto světě se dozví, že její únosce není jen “zvíře”, ale jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi dávno vládli této zemi. Feyre tak čeká nejen dlouhá cesta za záchranou tohoto světa, ale také za záchranou svého věznitele.

Tato kniha začíná jako mix nejrůznějších pohádek a mýtů od Krásky a zvířete po Baladu o Tam Lin nebo Na východ od slunce, na západ od měsíce. Jaký byl váš postup při psaní?

Upřímně řečeno, už před psaním jsem četla několik verzí těchto příběhů a všechny jsem si oblíbila (nejvíce Na východ od slunce, na západ od měsíce) natolik, že jsem jimi byla pohlcena ještě před začátkem psaní Dvoru trnů a růží.

V některých ohledech měla kniha Na východ od slunce, na západ od měsíce větší dopad na příběh než třeba Kráska a zvíře. Měla vliv na celkovou strukturu příběhu Feyre a Tamlina a posunula jejich romantický příběh na další úroveň – drsnější akce, přítomnost temné a zlé královny. A tohle všechno se stalo jen díky této knize.

Ve všech třech pohádkách se vyskytuje prvek ženské síly, a to mě k nim nejvíc přitahovalo a pomohlo mi formovat Dvůr trnů a růží. Všechno to jsou hrdinky, které vytrvávají, které si jdou za svými sny a pro ty, které milují, jsou schopné čelit velkému nebezpečí.

Existuje velké množství mytologií a příběhů o vílách. Kam můžeme zařadit ty vaše?

Moje víly pocházejí ze všech stran. Čerpala jsem z irského a skotského tradičního bájesloví. Vypůjčila jsem si některé tvory a nápady i z dalších kultur jako například Naga nebo hinduismus. Nechtěla jsem být omezená na jednu mytologii, takže jsem ve Dvoru trnů a růží vytvořila svět, který je směsicí všech možných stvoření, které dokáží jak zaujmout, tak i vyděsit. Díky tomu jsem měla i větší svobodu při psaní.

Dvůr trnů a růží je už od prvního pohledu zralejší než série Skleněný trůn a díky tomu je vhodná i pro starší čtenáře. Byl to záměr posunout vaši tvorbu k dospělejší fantasy?

Když píšu své knihy, nikdy nemyslím na to, na jaké polici v knihkupectví skončí. Prostě jen píšu svůj příběh, rozvíjím ho a píšu o postavách, které ke mě jakoby promlouvají a posouvají mě dál. Už od začátku jsem věděla, že Dvůr trůn a růží bude temnější a více smyslný příběh. Nenapsala jsem to ale záměrně. Jen jsem dostala ze sebe něco, co bylo v mém srdci a shodou náhod je to víc sexy než série Skleněný trůn. A myslím, že to tak bude s každou další knihou nebo sérií, kterou napíši.

V jednom rozhovoru jste prozradila, že jste vyrostla na fantasy příbězích jako jsou Star Wars nebo Pán prstenů. Všechno to jsou příběhy, které kladou velký důraz na budování svého světa. Co máte a nemáte ráda na budování vašeho světa?

Nemám ráda? Mít přehled o všem a dělat všechno tak, aby to mělo smysl a bylo konzistentní. Když moje postava jí určitý druh ovoce, tak musím vysvětlit, jak se to ovoce dostalo na jejich stůl, obzvlášť, pokud je to mimo jeho sezónu.  Jsou to informace, které potřebuji vědět. Budování vlastního světa je vždycky hodně intenzivní věc.

Nejvíce mám ráda to, že můžu dělat to, co chci (v rozumných mezích samozřejmě). Miluju sezení u počítače a objevování nových míst v rámci světů Dvora trnů a růží a Skleněného trůnu. Jsou to místa, která jsem neznala a ani bych neřekla, že existují. Přitom tady byli celou dobu a perfektně se hodí k mému příběhu. Jsem velkým zastáncem budování nového světa, který jde ruku v ruce s novými charaktery. Při svém psaní nebo přípravě toho objevím hodně a nejúžasnější je to pak napsat do počítače.

Když se zmínila tvorba pro dospělejší čtenáře, co si myslíte o psaní milostných scén?

Bože, to je otázka. Myslím, že nejvíc milostné scény jsou ty, kde jsou hrdinové dokonale provázání jak emocionálně, tak i fyzicky. U Dvoru trnů a růží je to pro mě často První velký polibek mezi Feyre a Tamlinem. Vždycky se mi chce brečet když to čtu, protože to není jen o jejich fyzickém vztahu, ale také o emocionálním růstu Feyre.

Kdyby jste mohla strávit noc s jednou postavou z Dvoru trnů a růží, kdo by to byl a co by jste s ní/m chtěla prožít?

Rhysand. Rozhodně. A pokud jde o to, co bych s ním chtěla prožít… jsem vdaná žena. Ale… znáte to. Je to Rhysand, takže…

Jaký je váš nejhorší zlozvyk, kterého se chcete zbavit?

Dívám se na nekonečné množství seriálů a nemám v úmyslu, se za to omlouvat. (Mám často pocit, že bych Netflix mohla označit jako své náboženství.)

Pravá láska – fikce nebo skutečnost?

Skutečnost. Myslím, že láska, která žije mezi pracovním a soukromým životem vyžaduje větší důvěru. Láska mezi přáteli může být silná a dokáže změnit život stejně jako romantická láska. Můj vztah s mou nejlepší kamarádkou (young adult spisovatelka Susan Dennard) je pro mě stejně důležitý, jako vztah s mým mužem.