Selekce : První – Kiera Cass

Když byla America vybrána do Selekce, ani ve snu by ji nenapadlo, že by se ocitla na dosah samotné koruny, natož k srdci prince Maxona. S blížícím se koncem soutěže narůstají hrozby za branami paláce a America si uvědomuje, jak je lehké všechno ztratit a jak těžce bude muset za svou budoucnost bojovat.

***

Série Selekce je pro mne jednou z mála young adult sérií, kde milostný trojúhelník nepůsobí jen jako nudný a nadbytečný pokus o upevnění čtenářovy pozornosti. Vztah Americy k Aspenovi a Maxonovi byl vyvážený a správně provokativní. Jen je škoda, že mi oba mužské protipóly byly od druhé poloviny předchozího dílu maximálně nesympatické. Kvůli tomu jsem si tuto nekonvenční a spletitou milostnou zápletku nedokázala patřičně užít.

Práci s charaktery zvládla Kiera Cass bez debat výborně. Kladně hodnotím především rodinné vztahy, které autorka dokázala bravurně popsat, aniž by k tomu potřebovala závratně velký prostor. Sice jsem místy postrádala přítomnost některých hrdinů a hrdinek z prvního dílu, ale na druhou stranu musím uznat, že zmenšením kapacity rolí se celá kniha stala mnohem přehlednější a méně chaotickou.

Hlavní hrdinka America konečně dokončila svou přeměnu… Nemám na mysli nic patrného na první pohled, jako když se ošklivé káčátko transformovalo v překrásnou labuť. Narážím na to, že po všech těch překážkách, které America chtě nechtě překonala, dokázala konečně vyjádřit svou pravou podstatu. V okamžicích, kdy její osobnost nebyla ničím vázána, byla ještě více okouzlující, než bylo obvyklé.

Zaujal mne hlavně kontrast první a druhé poloviny. Začátek se nesl v celkem poklidné tónině, nechával všem hrdinům nemálo času na rozmyšlenou a i přes občasné překážky byl děj celkem harmonický. Během přelomu druhé části jsem ovšem místy měla pocit, že někdo zmáčkl tlačítko „Přetáčení“ a zdvojnásobil rychlost pomyslného přehrávání. S oním akčním a uspěchaným podtónem si autorka poradila velmi dobře, nicméně se nemohu zbavit pocitu, že u Kiery mi první způsob psaní vyhovoval o něco více.

Převažující emocí v knize je bezpochyby vyvážený zmatek. Najdeme ho ve vztazích, v politice, v myšlenkách hrdinů… Byl dokonale zakomponován do nejedné kapitoly a přesvědčivě se tváří, že tam vlastně patří. Mimochodem, je docela okouzlující a předává čtenářům nezkreslené dojmy.

První byla více než důstojným zakončením dobře vymyšlené trilogie. Název si sice na první pohled odporuje s faktem, že jde o třetí knihu v pořadí, ale vzhledem k situaci to jistě všichni pochopí.  Nijak nepřevyšuje předchozí dva díly, ale rozhodně jim neudělá ostudu. Připouštím, že celá ta královská zápletka vypadá sem tam až nemístně „pohádkově“, ale existuje vůbec někdo, kdo nemá rád pohádky?