Unwind: Bez šance – Neal Shusterman

Fascinují a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit.

Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají.

Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.

Začátek této knihy asi nikoho nepřekvapí. Tři určitým způsobem ze společnosti vyvržení jedinci se spojí, aby společně čelili osudu a unikali před smrtí. Tím ovšem klišé v této knize končí. Děj je rozdělen do spousty kapitol, které jsou vyprávěny z různých pohledů. Střídá se zde samozřejmě hlavní trojice hrdinů, ale nabízí se nám i pohled na věc učitelky, policisty, matky a mnohých dalších, což čtenáři umožňuje udělat si komplexní obrázek o tom, co se děje a mě tato forma vyprávění nesmírně vyhovovala.

Snad největším plusem příběhu jsou skvělé a autentické hlavní postavy – žádní nadprůměrně inteligentní, talentovaní a fyzicky zdatní vyvolení. Naopak, Connor má problémy zvládat svůj hněv a myslet před tím, než něco udělá. Není ani nijak zvlášť chytrý. Risa je občas sobecká. Lev je naivní a vnitřně rozpolcený. Mít před sebou obyčejné lidi je obrovská a osvěžující změna.

Čtenáři se do rukou konečně dostává kniha, která se úspěšně vyhýbá zaběhnutým klišé. Je zde přítomna romantická linka, ale vlastně se ani nedá nazývat romantickou. Je přirozená, nenucená a v pozadí. Námět je trochu přitažený za vlasy. Představu, že by se rodič po třinácti letech klidně vzdal svého dítěte, prostě nedokážu strávit. Když přivřu oči nad nereálností, samotné provedení příběhu je velice kvalitní. Logická návaznost, vše šlape jak má a dohromady to funguje jak dobře promazaný stroj. Zápletky nejsou jen povrchní, ale jsou propracované a samotná myšlenka celého díla je hlubší, než se na první pohled zdá. Z některých scén čtenáře doslova mrazí, zajímavou atmosféru příběhu dodává silné psychické vypětí a morální drama postav.

Ocenila jsem konec, který není klasické “zazvonil zvonec a pohádky je konec” ani “žili spolu všichni šťastně až do smrti”. Je vidět, že autor umí psát a že dílo posouvá trochu výš nad klasické knihy pro mladé čtenáře. Nutno podotknout, že některé situace byly nadsazené a trochu přehnané. Ke konci měl autor sundat nohu z plynu a nenechat se příliš unést, protože to trochu ubralo na reálnosti děje a bylo toho zkrátka na čtenáře nějak moc. Jinak mi ovšem nezbývá než pět chválu a těšit se na Shustermanovo další dílo.