Konstantynův efekt : Karolina Francová

Arvelské nevědomí: období dvaceti let následující po přenosu stárnoucího člověka do novorozence, v němž si přenesená osoba nevybavuje své předchozí životy. Zajišťuje řádný vývoj mozku nového těla a zároveň chrání dospělou osobnost před psychickou zátěží spojenou se životem ve schránce dítěte. Umožňuje přenesenému jedinci získat náhled na svět nezatížený předešlou zkušeností a ulehčuje tak přijetí nové doby a společenských a technologických změn.
Konstantyn Lance arvelské nevědomí prožívá již po padesáté páté a není pro něj o nic lehčí než poprvé. Spolu s tisíciletou zkušeností a vzpomínkami v něm procitá uvědomění, že v jeho rukou leží osud dvou civilizací, které spolu bojují o tenčící se zdroje – Arvelu a Teritorií.
Královna Reina Arvelská pochybuje, do jaké míry je Konstantyn ještě člověkem a zda bude ochotný zachránit lidstvo, a proto chystá past. V Teritoriích zatím přebírá moc diktátor Illya Larsson. Jeho kroky mohou snadno rozbít pečlivě připravený plán.

Nesmrtelnost. Až nereálně vyhlížející sen. Tady je skoro hmatatelnou realitou. Jen pár set vyvolených touto možností disponuje, a jeden ji už využívá pekelně dlouho. Ale i taková nesmrtelnost má určitý negativní efekt. Konstantynův efekt. A o tom je vlastně dění celé knihy, která je dalším dílem skládačky zvané space opera.

Na začátku celého příběhu máte ve všem malý guláš. Jak už to u nových příběhů bývá, je potřeba se sžít s novými postavami a začít je pořádně do hloubky poznávat. Zpočátku vám to ztíží hned jeden veliký šok. Chce to ale trochu času a brzy vám vše zapadne do sebe. Možná budete mít trochu obavy, že je dění až příliš chaotické, aby dávalo nějaký širší smysl, ale pak se věci začnou vybarvovat.

Příběh si totiž pohrává s pojmem nesmrtelnosti. Lidé mají po své smrti možnost přenést svou duši do nového těla. Získají tak zhruba dvacet let života jako nový člověk, pak si uvědomí své minulé já. Jak už tomu ale bývá, je to něco za něco. Nebudu prozrazovat více, protože autorka si s vysvětlováním všech komplikací a nevýhod pohrála velmi dobře a spojitosti bývají opravdu dost úzké.

Stylem se jedná o vyprávění ve třetí osobě a v průběhu kapitol se postavy střídají. Jako velké plus musím vyzdvihnout fakt, že začátek každé části kapitoly nese stejný název, jako kapitola samotná. Mohlo by se to zdát jako jednoduchá a nepříliš náročná myšlenka, jež moc na celkovém dojmu nedodá, mně se ale takto řešená kompozice moc líbila. Dodává to knize neobvyklý rozměr a určitý cit.

Autorka píše čtivým, příjemným stylem, bez nějakých podrobnějších popisů a vleklejších dialogů. Vše příjemně odsýpá, napětí postupně graduje a zhruba od poloviny knihy budete do příběhu tak vnoření, že vám kniha přijde nekonečná. Tak napínavá, že stránky neubývají, ať už čtete seberychleji.

Postavy jsou celkem uvěřitelné, dobře se s nimi sžívá, a to dokonce i s takovým chaotickým charakterem, jaký tu jeden z hlavních protagonistů má. Tady se opravdu hodí říct, že tento člověk si toho musel v životě zažít mnoho, a není to nadsázka. Příběh postupně odhaluje, co vše si musel zažít a čtenář si tak až přičichne k povaze, jaká se po celou dobu jeho života tvořila a zanikala. Téma nesmrtelnosti v takovémto pojetí bych čekala někde ve fantasy, o to milejší překvapení to bylo u tohoto kousku.

Sečteno a podtrženo, Konstantynův efekt je velmi zdařilý příběh plný napětí, pár větších zvratů, spousty emocí a pár příjemných vtipů na uvolnění. Nabaží se tu i milovníci vesmírných bitev, ačkoliv pouze jednou, stejně jako si knihu vychutnají čtenáři zbožňující intriky, propletené dějové linie a v podstatě šťastné konce. Ani hloubavější filosofové zde nepřijdou zkrátka, kniha je postavená na velice zajímavém myšlenkovém pojetí. Mně tedy ke konci i ukápla slzička, ačkoliv ne kvůli hloubavosti, konec je prostě trošku dojemnější. Některé věci se ale stát musí a oběti jsou potřeba.