Mezihvězdný expres – Philip Reeve

Mezihvězdné expresy jsou inteligentní vlaky, které brázdí galaxii prostřednictvím Velké Sítě. Cestuje jimi i Zen Starling, bezvýznamný uličník z planety Klín. Na jednom ze svých výletů na okolní světy se Zen setká s neznámou dívkou v červené pláštěnce. Dívka se jmenuje Nova a vyjde najevo, že ji za Zenem poslal záhadný cizinec jménem Raven. Ten od Zena žádá, aby se společně s Novou vloudil do vlaku samotného vládce Velké Sítě a přinesl odtamtud tajemný umělecký předmět. Zen úkol přijímá a vydává se na cestu. Netuší však, kam až ho jeho cesta zavede ani co všechno ho na ní čeká…

***

Teplý konec jara přímo svádí k lenošení na zahrádkách a ke čtení. Když jsem hledala knihu, která by mi v tomto období mohla dělat společnost, padl mi do oka právě Mezihvězdný expres. Novinka nakladatelství Egmont svou obálkou slibuje záhadnou atmosféru… Tak jak se kniha povedla?

Vezmu-li to hned z kraje, musím říci, že úvod knihy je znatelně její nejslabší částí. Geniálně, ovšem složitě vytvořený svět v prvotním podání zprvu vyvolává jen dojem chaosu a přeplácanosti. První setkání čtenáře s rozsáhlým vesmírem tedy nemusí dopadnout příliš dobře. S dalšími kapitolami se ale autor drží spíše té srozumitelné roviny, takže pokud se složitým začátkem prokoušete, budete příjemně překvapeni.

Prostředí této knihy bylo navrženo naprosto geniálně. Philip Reeve si dokázal pohrát s návrhy, které před ním už nakousli i jiní autoři, a dotáhnout je až do úplného konce. Technologie, která byla v knize využívána vskutku hojně, se vůbec nedržela zpátky. Podle mého názoru jsou jednotlivé prvky světa tím nejlepším článkem knihy.

Nicméně řetěz je jen tak silný, jako ten článek, který je na něm nejméně pevný. Všechny tyto zdárně vytvořené atributy stahují ke dnu vedlejší postavy. Jedna po druhé přicházejí na scénu, strojeně pronesou svou repliku a zase zmizí kdo ví kde. Jejich příběhy a vztahy zůstávají smutně nedořešené a autor se k nim nevrací, přestože dvě nebo tři věty by s nimi ještě ztratit mohl, což by výrazně vylepšilo moje mínění.

Myšlenka cestování vesmírem pomocí dopravního prostředku tak známého a často využívaného, jako je například právě vlak, je sice opravdu zajímavým nápadem, ale právě ta všednost vagónů, kolejí a tak podobně mi zkrátka bránila si tuto situaci představit tak, jak autor zamýšlel.

Příběh Zena Starlinga je poutavý, nelze mu upřít čtivost ani proměnlivost. V několika oblastech by ale neškodilo zapracovat a dotáhnout do konce to, co bylo započato. Mezihvězdnému expresu totiž místy unikal slibný potenciál, jako lokomotivě kouř z komína.