Playground – Lars Kepler

Co se stane během těch vzácných vteřin, kdy se zastaví srdce? Jasmin Pascalová-Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na celou minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, potom je však přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: ocitla se v tajemném přístavním městě, jež představuje přechod mezi životem a smrtí a v němž panuje krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo překonat nástrahy města a vrátit se do života. Jasmin se ve Stockholmu léčí z posttraumatického stresového syndromu, opustí armádu a snaží se vést poklidný život. Až do dne, kdy jí vážná dopravní nehoda opět obrátí svět vzhůru nohama. Lékaři v nemocnici operují Jasminina syna, aby mu zachránili život. Během operace mu však musejí na okamžik zastavit srdce. Nikdo neví, kolik pravdy je na příbězích těch, kteří se navrátili z blízkosti smrti. Ale Jasmin nemůže riskovat. Ví, že si její syn sám neporadí a nevrátí se. Kruté přístavní město plné násilí je nebezpečné místo. A ze všeho nejnebezpečnější je hřiště…

Autorská dvojice vystupující pod pseudonymem Lars Kepler není mezi spisovateli žádným nováčkem. Jak se však zkušení autoři podepsaní pod nemalým množstvím detektivek poprali s první knihou nesoucí nálepku “mysteriózní thriller” a notně překračující hranici přirozena? Hlavní postavou románu je poručice Jasmin trpící silným posttraumatickým stresem. Během jejího velení přišli za války v Kosovu o život dva vojáci, když se snažili zabránit Srbům v popravě několika mužů. Zároveň jedna kulka zasáhla samotnou Jasmin, která následně prožila krátkou klinickou smrt. Hranice mezi realitou a skutečností se stírají, avšak Jasmin je přesvědčená, že navštívila posmrtnou říši a to místo rozhodně není pěkné.

Lars Kepler je mistr popisu, brilantní vykreslení pochmurné atmosféry přístavního města způsobí, že se vám nejednou bude tajit dech. Ať již jde o všudypřítomný plíživý strach, zločin a zkorumpovanost v posmrtné říši nebo Jasminin trýznivý strach ze ztráty pojmu o realitě. Začátek knihy pro mě nemá jedinou chybku. Každá jedna strana mě bavila a to hlavně díky vydařenému chladnému popisu událostí a traumat člověka, který se nacházel tak blízko smrti, navíc propojený s urputným bojem o vlastní dítě, které se snaží získat do své péče bývalý manžel a zoufalstvím z toho, že i vlastní rodina si o vás myslí, že jste blázen.

Bohužel vynikající začátek knihy je zastíněn zbytkem příběhu, jehož kvalita se exponenciálně snižuje. Mnoho postav je napsáno tak, abyste je od začátku milovali nebo nenáviděli a tato zjevná účelnost je poměrně rušivá. Měla jsem neustále pocit, že fantasy bohužel není Keplerovou parketou a v příběhu bylo až moc nezaplněných mezer. Posmrtná říše dostala podobu města připomínajícího Čínu, ve kterém bydlí mnoho lidí čekajících na smrt – nebo návrat zpět do života. Někteří zde tráví i desítky let pouhým čekáním bez spánku a nikoho nenapadlo místo víc prozkoumat. Kde jsou jeho hranice? Co se nachází mimo město? Mysl čtenáře je moc bystrá na to, aby tyto otázky ignorovala a pouze konzumovala předložený příběh. Celé je to až moc přehnané a hlavním hrdinům se děje až moc nespravedlností na to, aby bylo vyprávění uvěřitelné. S pozdviženým obočím jsem sledovala i Jasminino bizarní putování do posmrtné říše a zpátky, jak kdyby běhala z domu do sámošky pro věci, které odpoledne zapomněla nakoupit. Často je děj snadno předvídatelný a chybí mu to “něco”, co by vám nedovolilo na knihu chvíli po dočtení zapomenout. V popisu si Lars Kepler nebere servítky a surovost jeho pera dává do pohybu doslova potoky krve. Zmiňovaná surovost je někdy až příliš velká a příliš bezúčelná, takže se z nadějného příběhu pomalu stává kýč.

Nemohu říct, že je Playground špatná kniha. Thriller okořeněný fantaskními prvky má originální myšlenku a přináší čerstvý vítr v podobě příběhu točícího se kolem záhad souvisejících s klinickou smrtí. Bohužel jsem se nemohla zbavit pocitu, jak kdyby ho Kepler šil horkou jehlou. Jednoduše se v tom nesmíte příliš rýpat, jinak narazíte na spoustu nejasností. Na závěr musím ještě vyzdvihnout skvostnou obálku, na kterou se pro její zářivé barvy a perfektně zpracovanou myšlenku jednoduše nemohu vynadívat.