Projekt Kronos – Pavel Bareš

Být hrdinou není ve skutečnosti ani zdaleka takové, jak se o tom píše v komiksech…

Píše se rok 2052 a to málo, co po válce ze světa zbylo, halí šero nukleární zimy. Attiona City, jednu z posledních výsep lidské civilizace, zevnitř požírá záhadná epidemie a společenské rozkoly. Zatímco prominentní občané v horní části města se vzpamatovávají z válečných hrůz, méně šťastní obyvatelé spodního Downtownu je stále prožívají. Drogový byznys jen kvete, ulicím vládnou konkurenční gangy a zoufalí Downtowneři se ocitají v čím dál větší izolaci. To vše jsou ale jen první výstřely do tmy předznamenávající občanskou válku.

Mladý Downtowner Jason Blake vždycky toužil být hrdinou. A teď se mu — k jeho smůle — tohle přání beze zbytku vyplní. Naproti tomu Luco Scarpa nikdy nechtěl nic jiného než prožít svůj život v klidu a míru. Přesto má pod taktovkou nejmocnější organizace světa lovit právě takové lidi, jako je Jason. A ačkoli o tom ani jeden z nich nemá nejmenší tušení, brzy se z nich mají stát pouhé figurky šachové partie, ve které se hraje o osud celého města.

Pavel Bareš je mladý český spisovatel a Projekt Kronos je jeho prvotinou nebojím se ale říci, že jeho kniha dosahuje vyšších kvalit, než na jaké jsme v poslední době zvyklí.  Již několikrát omílané téma postapokalyptického světa se nám nabízí z trochu jiné perspektivy, nežli dříve. Může za to převážně mírná vsuvka „magie“, která se světem proplétá.

Děj se skládá z několika různě proplétajících se příběhů dohromady. Občas může tento fakt vyvolávat dojem určité nesrozumitelnosti. Čtenář by se mohl v přeskakování nejen z různých postav, ale i z jiných časů, dob či částí světa ztratit. Naštěstí se toto neděje, jelikož je vždy nějakým způsobem nenásilně zakomponovaný čas (datum) do příběhu. Takže pokud knize věnujete aspoň půlku vaší pozornosti, jistě se vám nemůže stát, že se ztratíte.

V knize je přehršel „hlavních“ postav, nebo alespoň mně to tak na první pohled přišlo, na ten druhý už je to  trochu jiné, ale přesto se zde setkáváme s více postavami, než na kolik jsem zvyklá. Možná právě díky tomu, že se musíme zběžně seznámit s mnoha protagonisty, je kniha dosti obsáhlá a přesto na mne celou dobu působila jako krátký prolog před opravdovým příběhem.

Mě osobně se četlo velice svižně a příjemně, vlastně jsem doufala, že nebude žádný konec a budu moci pokračovat dál. 😀

Malé překvapení bylo i to, že je vše sepsáno spíše z politického a sociálního hlediska. Boj, násilí, či jiné klasické aspekty těchto postapo žánrů jsou zde spíše na pozadí. Možná právě díky tomu se celé dílo dostává mnohem výše, než bezhlavé sekání do postav ostrými i tupými předměty. Na druhé straně, všechna bolest a utrpení je popsáno velmi živě a stejně tak i smrt postav ve vás vyvolá velkou vlnu emocí.

Rozhodně nemohu říct, že bych našla cokoliv, co bych mohla vytknout. Ať už se jedná o charaktery postav, vyprávěcí schopnosti spisovatele, děj jako takový nebo skladbu kapitol. Upřímně doufám, že na další díl nebudu muset čekat čtyři roky, přesto si klidně radši počkám, pokud bude ve stejné kvalitě, jako byl první díl, než aby se pan Bareš uspěchal a sérii pokazil.