Cyklus Atalaya : Válečníci – Jaga Rydzewska

Ve vzdálené budoucnosti už lidstvo ovládlo celou galaxii a snaží se dostat ještě dál. Pozemská civilizace je expanzivní, avšak zdegenerovaná. Vládu vykonávají neurikomy, které se vyvinuly z počítačů nté generace – abiotiční občané, obdaření nadvědomím a disponující nepřirozenými silami.

Společnost se dělí na lidi, podlidi a mocné nadlidi. A z dálky pozorují pozemšťany prastaré, cizí vesmírné civilizace.
Na tomto pozadí se odehrává příběh Daga a Orie, uprchlíků ze zločinecké triády. Ač vychováni v duchu bezpodmínečné poslušnosti, přesto si dokázali uchovat nezávislost. Tváří v tvář nebezpečí se rozhodnou připojit se k několika špionům, plnícím tajemný úkol v zakázané, uzavřené planetární soustavě. Postupně mezi zástupci tak rozdílných prostředí vzniká silné pouto, zpečetěné společným osudem a riskatním úkolem. Ale musí se toho stát ještě hodně, než se Dag a Orie dozvědí, kým jsou jejich noví spojenci doopravdy.
První díl trilogie.

Nová sci-fi trilogie mě zaujala už jen tím, že ji napsala žena, byla jsem zvědavá jak se žena, povoláním politička, ujme něčeho takového. Musím říci, že to nakonec dopadlo lépe, než jsem očekávala. Po velmi těžkém rozjezdu, kdy jsem byla rozhodnuta knihu zahodit a rituálně spálit, jsem ji ale dočetla a těším se na další díly.

Dvojice špiónů se ztratí ve vesmírné válce, do které se omylem připletou a padnou jako rukojmí do rukou nepřátel, v této chvíli mi ještě tak úplně nebylo jasné kdo je vlastně ta dobrá strana. Během pár stran se vychrlilo plno jmen, ať už různých organizací, lidí, ale i planet. Z toho všeho jsem byla nadmíru zmatená, ale rozhodla jsem se nezatěžovat se povrchnostmi, jako jsou názvy, kdybych to neudělala, jistě bych knihu nedočetla.
Postavy mají vesměs několik jmen, některá z nich ani netušíte, jak se vyslovují, protože jsou povětšinou asijského ražení. Navíc je zde pro mne mnoho různě označených pozic, které jsou, tak jako jména, asijského ražení, špatně se pamatují. Proto jsem mockrát nevěděla, kdo o kom mluví, ale po zpomalení a znovu přečtení to většinou zapadlo do sebe a pokud ne pokračovala jsem dál. Naštěstí je to jedna z těch knih, kdy je hodně věcí bokem zbytečných a samotného příběhu se až tak netýkají.

Hlavní hrdinové jsou podle anotace dva, a to Dag a Orie, myslím si, že to ale není tak úplně fér. Sice se o nich dozvídáme nejvíce a většina příběhu se točí o jednom nebo o druhém z nich, přesto bych si ale tipla, že pro pozdější příběh budou neméně důležití i ostatní. Charaktery jsou dobré, řekla bych až nadprůměrné, jsou uvěřitelné, lidské, ačkoliv možná u některých trochu přeidealizované, ale jinak zde jsem nenašla větší problém, pokud nebudeme počítat již zmíněná jména.

Příběh jako takový mi zatím přijde trochu, no řekněme ženský a vesměs v tom hodně cítíte spisovatelčinu národnost, ne nadarmo je Polsko považováno za křesťanskou velmoc. Mně osobně toto vůbec nevadilo, naopak mi to přišlo, že je to fajn pojetí, zvláště pro osoby, které nejsou tak moc dychtící po krvi a násilí.
Co mi přišlo trochu zvrhlé a až podivně nevhodné, byly scény na začátku knihy. Sice se zde nenajde přímý popis soulože nebo něčeho podobného, přesto mám z toho začátku pocit, že celé pokolení lidí je nechutně zvrhlé a je opravdu podivné, že existují ještě takoví lidé, na jaké narazí právě Dag a Orie.

Závěrem musím říct, že kniha se ke konci zlepšila natolik, že se vážně těším, jak to bude dál. Určitě to nebude příběh pro každého, ale myslím, že pokud se překoušete začátkem, začne se vám líbit tak jako mě.