Žádná chvíle není poslední – Petr Heteša

Cesta do záhrobí existuje jen jedna, a to smrt. Pokud vám někdo nabídne jinou, je to buď blázen, šílený vědec, nebo není z téhle planety. V mojí neuvěřitelné story se pravděpodobně zkombinovaly všechny tři alternativy. Vyřizoval jsem elektronickou pozůstalost po profesorovi, který se zabýval biotechnologickými neuronovými nanosystémy, když mi z jeho notebooku přeskočil do mobilu invazivní software, aniž by mě požádal o souhlas. Dostal jsem magickou kartu a stal se tak účastníkem něčeho, co připomínalo šílený larp šílené sekty. Jsem sice docela hravý typ, ale tohle byla naprostá ptákovina, které jsem se rozhodně účastnit nemínil. Až později jsem pochopil, že když už tu jejich kartu jednou mám, tak nemám na vybranou. Cíl hry – záhrobí. Jenže ti pitomci netušili, komu ji dali. Měl jsem za sebou dva roky v Afghánistánu a externě přednášel FBI v Quanticu. Jestli chtěli mazec, měli ho mít.

Další „hetešovka“ na mém stole a já sem nadšená. Již po několika kapitolách je mi ale jasné, že tentokrát to nebude aspirant na plný počet hvězdiček. Hlavní postava, Luc Degardin, bývalý voják, který doplatil na to, že si myslel, že je trošku chytřejší než systém. Hulí jednu za druhou, chlastá tak, že má podle mne již třetí játra a někdo mi vysvětlete, jak mohl stihnout tolik manželství, když byl pořád v akci.

No nic, tak tento protagonista je vlastně skoro stejný, jakou jsou většinou všichni od Petra Heteši. Tentokrát je to ale snad ještě větší smolař, než je možné. Což o to, většina vojáků asi nejsou myslitelé, přesto mi přijde, že pan Degardin si opravdu stojí na vedení. Většinu příběhu se motá dokola, je arogantní a hraje si na vzteklého kovboje, kterému všechno projde jen proto, že umí nadávat.

Mé sympatie moc nezískal. Bohužel ani příběh to moc nevylepšuje. Když nad tím tak přemýšlím, co se to tam vlastně dělo na těch 440 stranách? Pořád jen kroužíte s hlavní postavou dokolečka dokola a hrajete si na honěnou s kočičkou z obálky. To že tu máme co dočinění s jinou rasou je jasné asi každému čtenáři po pár stranách, tak proč to všem v knize trvá tak dlouho?

Co si budeme, možná jsem jen zklamaná, že je v knize málo pikantností a možná to je taky něčím jiným. Heteša je Heteša a Žádná chvíle není poslední určitě nepatří ke knihám, které by se měly úplně odignorovat, určitě se jedná o oddechovku, u které nemusíte moc přemýšlet a u čtení si odpočinete a možná i pobavíte. Jen prosím nečekejte tolik jako já, poté se vám bude určitě číst s mnohem méně kyselým obličejem. 😀

Za recenzný výtlačok ďakujeme vydavateľstvu Brokilon.

• Vydavateľstvo: Brokilon
• Počet strán: 443
• Väzba: brožovaná
• Rozmer: 115 × 175 mm
• Jazyk: český
• ISBN: 9788074564109
• Rok vydania: 2018
• Vekové odporúčanie: 15+