Velké problémy v Malém Vietnamu – František Kotleta

Tomáš Kosek má problém. Velký problém. Někdo unesl dceru českého premiéra a stopy vedou k prastaré sektě, která to s magií myslí nejen smrtelně vážně, ale hlavně s ní opravdu umí zacházet. Navíc se pohádal se svou holkou, a ta se vrátila zpět k prostituci. Prahou se k tomu všemu toulají démoni z vietnamských legend, čínští zabijáci a bisexuální agentky litevské tajné služby. Tedy ta je jenom jedna, ale stejně je s ní potíž. Mohlo by to být ještě horší?

Jistě, ještě je tu to proroctví o konci světa. Jak jinak? Vždycky je tu nějaké proroctví. Jenže tohle, zdá se, není úplně vycucané z prstu.

***

František Kotleta nedopřál čtenářům moc dlouhou pauzu od dalších záchvatů smíchu a nastoupil na scénu s horkou novinkou, s Velkými problémy v Malém Vietnamu. Ačkoliv rozsahově to není žádný drobeček (okolo 300 stran), jakmile jsem začala, nedokázala jsem přestat. Vietnam jsem měla za sebou za jeden jediný den. Jak se mi asi líbil?

Ačkoliv se kniha hned názvem chlubí jistou exotickou zemí, František Kotleta i jeho hrdinové se očividně cítí výrazně lépe na domácí půdě a krom několika výjimek je děj paradoxně situován rovnou do Prahy. (Nebudu teď důvod pojmenování knihy vysvětlovat, byl by to trochu spoiler a nechci nikomu čtení kazit. Věřte mi však, že řešení je nasnadě a vyjde najevo už na začátku čtení, takže se nechte překvapit.)

Jelikož Praha sama o sobě nedokázala knize dodat exotický podtón, postaral se o něj její tvůrce jinak. Cizokrajných kultur, národů a jejich osobité magie si užijete poměrně hodně. Ačkoliv po této stránce bylo do knihy zapracováno mnoho různorodých prvků, nepletou se a je snadné udržet si přehled.

Kniha má především dvě silné stránky, a nutno také podotknout, že obě spolu velice úzce souvisí. Tou první jsou hlášky, které mnoho Kotletových kousků používá jako základní kámen, a tou druhou je potom široká škála subjektů, ze kterých si autor dělá srandu. Neušetřil nikoho a nic, utahuje si z politiky minulé i současné, z důchodců, z Ládi Hrušky… Nevyhýbá se žádným kontroverzním tématům.

Abych však zase nepřetékala chválou, měla bych vytknout i jednu chybku, které si povšimnou spíše ženy – čtenářky. František Kotleta obsadil do rolí i pár žen, aby byl příběh vyváženější… No a to je právě kámen úrazu. Hrdinky knihy si jaksi idealizoval, přizpůsobil obrazu svému, každopádně většina dam by se mnou nepochybně souhlasila, že tímto způsobem by se vyjadřovala a jednala jen málokterá běžná slečna či paní. Pokud však jde o základnu Kotletových čtenářů, už kvůli tématice a stylu psaní převažuje právě mužská polovina populace a těmi bude pravděpodobně celé to nepřirozené chování Věry Chlumské, Elišky i Dominiky pravděpodobně nepovšimnuto.

V případě, že jste od tohoto spisovatele nikdy nic nečetli, se rozhodně nemusíte obávat právě tímhle kouskem začít. Opět bych čtení nedoporučovala slabším povahám a nižším věkovým kategoriím, jelikož autor se nebojí opravdu ničeho, což je ovšem pro ty, kteří to snesou, naopak obrovská výhoda.

Kdykoliv čtu něco od Františka Kotlety, celou dobu se buď směju, nebo nevěřícně kroutím hlavou. Sice mě pak bolí krk i bránice, ale je to skvělá kniha.