Malazská kniha padlých 7 : Vichr smrti – Steven Erikson
Lederská říše, poháněná korupcí a sobectvím, se rozpadá. Císař Rhulad Sengar, obklopený pochlebníky a agenty svého úplatného kancléře, se propadá do šílenství. Všude se kují pikle. Říšská tajná policie vede zastrašovací válku proti vlastnímu lidu. Bloud, kdysi prozíravý bůh, náhle přestává vidět budoucnost. Chaos a děsivé síly se stahují ze všech stran.
Na tomto rozbouřeném, zrádném pozadí se snaží říši opustit skupinka uprchlíků. Jedním z nich je Strach Sengar, hledající duši Skabandariho Krvookého, protože by tak mohl zachránit svého bratra císaře. Jenomže s ním putuje Skabandariho nejstarší a nejzatrpklejší nepřítel: Silchas Zmar, bratr Anomandera Dlouhý vlas. A nezahojené rány v jeho zádech nezpůsobil nikdo jiný než právě Skabandari. Motivy Silchase Zmara rozhodně nejsou jasné.
A k domovu se blíží velká edurská flotila s válečníky vybranými z bezpočtu národů. A s ní připlouvají i Karsa Orlong a Icarium Zloděj životů – a oba hodlají zkřížit zbraně se samotným císařem. Jenomže při plavbě přes polovinu světa za sebou Tiste Edur zanechali záplavu krve. A taková krutost nemůže zůstat bez odezvy. Někdo za to musí zaplatit, pro někoho to zdaleka neskončilo…
Po dlouhé době zpět u Malazské knihy Padlých, ságy opěvované i nenáviděné. Vichr smrti je již sedmým dílem série, a také proto se v něm objevuje drtivá většina příběhových linií z předchozích knih. Vichr smrti navazuje na Lovce kostí a kromě dalšího splétání osudů hlavních postav dohromady také poodhalí zase něco více historie a pozadí univerza.
Jsme svědky dalšího putování velmi nesourodé skupiny skládající se z ledeřanky Seren Pedak, Tiste Andii Silchase Zmara, bývalého otroka Udinaase, Tiste Edura Stracha Sengara a dalších, kteří prchají z Lederské říše vstříc nejasnému cíli. Opět se setkáme s komickou dvojicí Buggem a Teholem, plánujícími finanční krach říše. Lederská flotila hledající šampiony pro císaře se vrací s brutálním Karsou Orlongem a neméně nebezpečným Icariem a jejich společníky.
Malazská armáda Lovci kostí, které císařovna zavrhla, se taktéž objeví na lederském kontinentu s úmyslem pomstít zvěrstva, které výše jmenovaná flotila způsobila. K těm všem starým známým se samozřejmě přidává i pár nových postav a příběhových linií, jinak by to u Eriksona nešlo. Ovšem ne všichni se dočkají konce knihy. Tragických momentů je zde více, než obvykle.
Nutno přiznat, že se zhruba první třetina knihy celkem táhne. Bitvy ledeřanů s domorodými Oulany obsahují většinu nových postav, a člověk je pak trochu zmatený, na což by ale u této ságy už měl býti zvyklý. Po té pomalejší části se do hry vrátí i Malažané, a čtenář je zasypán úhly pohledu svých oblíbených postav a sleduje více konfliktů najednou, jak to má rád. Malé šarvátky, velké bitvy, draci, zvěrstva a lidská špatnost, sapéři a moranthská munice, filozofování a beznaděj, i humor, vše zde najdete. Hlavně nečekané zvraty. Jestli si myslíte, že postavy ve Hře o trůny či v její předloze umírají nečekaně, zde vás teprve čeká šok, a nejeden. Čtení jistých pasáží několikrát po sobě, abyste se ujistili, že se daná věc vážně stala, zde zažije téměř každý. A pokud jste doposud neuronili během předchozích šesti knih ani jednu slzu, zde ji uroníte, věřte mi. Minimálně za ubohého Zobáka.
I přes pomalý začátek a přírůstek tragických scén (které ovšem k této temné epice patří) kniha nepostrádá nic ze své epičnosti a hloubky, kterou je tato série tak známá. Opět a zase, nic pro malazské nováčky, a čtenáři, kteři se dostali až sem, si určitě nenechají další díl ujít.
-
85%
-
80%
-
95%