Zima v Thonnierice : Vladimír Šlechta

Thornel měl původně namířeno k elfům. Nechal se však přesvědčit, aby strávil ještě jednu zimu v Thonnierice a pracoval pro mladého krále. Myslel si – a sám to také řekl – že jedna zima v Thonnierice ho nezabije. Neměl však ponětí, jak těžké to bude.

Město je vystaveno útokům neznámých záškodníků a Thornel se musí vydat po jejich stopách. Hledá svědky, vyptává se, pátrá v ulicích i ve starých dokumentech. Musí se stát detektivem ve světě, ve kterém nebylo detektivní řemeslo dosud vynalezeno.
Zima v Thonnierice je samostatná kniha a zároveň volné pokračování románu Kukaččí mláďata.

Jak sám autor napsal, chtěl, aby jeho minulá kniha Kukaččí mláďata byla poslední z cyklu Krvavé pohraničí. To se ale ukázalo pro čtenáře málo uzavřené a naopak se otevřely nové dveře k mladým hrdinům, rozhodl se tedy v tomto cyklu pokračovat. A tak se román Kukaččí mláďata nestal knihou poslední, ale knihou první k omlazenému Pohraničí verze 2.0. Tudíž kniha Zima v Thonnierice je sice samostatný román, ale bez přečtení Kukaččích mláďat bych ho asi nedoporučovala. Co se týče starších knih z cyklu Krvavé pohraničí, nečetla jsem žádnou a není to ani potřeba, takže i když třeba pana Šlechtu a jeho knihy ještě neznáte, za mne můžete s klidem začít od těchto dvou knih.

Samotný příběh se odehrává v průběhu jen několika dnů, maximálně týdnů. Nestane se tam tedy tolik převratů, psychologie postav se nijak extrémně nerozvíjí a nepřecestujete tam půl světa. Naopak je to pěkná urban fantasy, kde si ujasníte jména, souvislosti a okolnosti ve světě.
Celý příběh mi připadal jako vytržený z nějaké RP hry (rozumějte něco na bázi Dračího doupěte), každý krok hrdinů je popisován do detailu krok za krokem, hodinu za hodinou (až na dobu, kdy se fakt nic neděje, jako třeba spánek 🙂 ). Toto oceňuji, člověk se mnohem lépe dostane do kůže postav a navíc u tohoto trochu detektivního ražení se aspoň trochu ztrácí pocit „náhodných“ objevů.
Postavy jsou velmi uvěřitelné, sympatické a každý si je musí zamilovat pro to, jak jsou odlišné. Příběh odsýpá a čte se jedním dechem. Ačkoliv má kniha přes 350 stran, může se z toho stát jedno odpoledno-večerní čtení. Popisy jsou přesně tam, kde jsou potřeba a i v potřebné míře.

Co beru trochu jako mínus je, že na některé věci přijdete trošku dříve než postavy. Já osobně tohle nesnáším kvůli tomu, že do části, než na to přijdou postavy, se nudím. Naštěstí se zde dělo i pár věcí okolo, než že by se jen přemýšlelo, jak ta záhada může být vyřešena, tak se to dalo snést. Druhá věc je, že mi celý příběh na konci připadal jako naprosto uměle vytvořený problém. V podstatě jsem nepochopila, proč se stalo to, co se stalo. Hlavní záporáky nikdo pořádně neznal, a na konci zůstalo více otazníků, nežli teček. Doufám, že na tyto otazníky pan Šlechta brzo dodá odpovědi v další z knih.

Suma sumárum je Zima Thonnierice nejlepší kniha prvního pololetí roku 2018, která se mi dostala do rukou a to především svou velmi dobrou čtivostí.

  • 93%
    Hodnocení - 93%
93%

Súhrn

Zima v Thonnierice je velmi čtivá, svižná urban fantasy (s přídechem detektivního příběhu) z cyklu Krvavé pohraničí 2.0. Jedné se teprve o druhou knihu této řady, ale dá se číst i samostatně. Určitě bych doporučila všem, kdo hledají kvalitní fantasy od českého autora.

Sending
User Review
0 (0 votes)

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Please type the characters of this captcha image in the input box
Prepíš text z obrázka

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.