Znamení havrana : Černé křídlo – Ed McDonald

Strádání, rozlehlá zničená země pod popraskanou a kvílející oblohou, je tajuplný pozůstatek ničivé války s nesmrtelnými známými jako Hlubocí králové. Válka skončila skoro před stoletím a nepřítele odrazuje od útoku jen existence Stroje, strašné zbraně chránící hranice Strádání. Za tou zdevastovanou zemí nikoho nasáklou pokřivenou magií číhají Hlubocí králové a jejich armády. Pozorují. Čekají.

Lovec odměn Ryhalt Galharrow dýchá prach Strádání už dvacet trpkých let. Když dostane rozkaz najít urozenou ženu v masce v hraniční pevnosti, ocitne se uprostřed útoku Hlubokých králů, který může naznačovat, že se už Stroje nebojí. Útok odrazí jen obdivuhodná ukázka síly ženy, kterou hledá, lady Ezabeth Tanzy. Ezabeth je stín z Galharrowovy ponuré minulosti a společně se proplétají pavučinou spiknutí, která hrozí ukončit křehký mír zajišťovaný Strojem. Galharrow není připravený na pravdu o krvi, kterou prolil, a bozích, jimž by měl sloužit…

Černé křídlo je další novinka, která se mi dostala do rukou; první díl první trilogie od pravděpodobně skotského (nedá se o něm skoro nic najít) autora Eda McDonalda, který nesouvisí s fastfoodovým řetězcem, ale naopak se zajímá o historii, středověký šerm a dokonce přednáší v Londýně na univerzitě. Říká o sobě, že je převážně inspirován D. Gemellem a přiznává i inspiraci J. Abercrombiem a M. Lawrencem. Takže se na tento debut spolu podívejme.

Běžně se snažím ze začátku napsat něco o světu, ve kterém se příběh odehrává, ale zde jsem poněkud v rozpacích; o světě jako celku není v celé knize nic moc napsáno, a mapa bohůmžel také schází.

Hlavní nepřítel jsou Hlubocí králové a jejich armády, proti nim válčí tajemní Bezejmenní; čarodějové obdaření božskou silou, a obyčejní lidé pro ně pěšáci nebo ještě méně. Příběh se odehrává v Pohraničí, kde relativně civilizovaný svět sousedí s postapokalyptickou, vyprahlou krajinou Strádání, kterou kdysi vytvořil Srdcem prázdnoty jeden z Bezejmenných – Havraní spár. Jiný Bezejmenný – Šídlo, postavil Stroj, který zamezuje armádám Hlubokých králů překročit Strádání a zaútočit na Pohraničí.

Hlavním antihrdinou knihy je Ryhalt Galharrow, pracující jako lovec odměn a ve skutečnosti kapitán Černého křídla, což je jakási speciální jednotka, zodpovídající se pouze Havranímu spáru, ovšem pouze pokud je povolán skrze magické tetování havrana na předloktí. Zocelený, cynický zabiják, který loví lidi pro peníze ve společnosti sexuálně závislého navigátora a vražedkyně s dřevěným nosem. Doufá, že se mu jeho nadřízený už nikdy neozve. Jenže vytetovaný havran oživne a Galharrow dostává nové rozkazy. Objeví blízkou osobu ze své skrývané minulosti a postupně zjišťuje, že se blíží další bitva s armádou Hlubokých králů, jenže žádný z Bezejmenných není k sehnání.

Příběh má silný start, poté zvolní a je nám představeno prostředí, silně napsané postavy a místní politika. Vše popisuje hlavní antihrdina, některé věci jsou záměrně matoucí, ale v druhé polovině knihy se vše opět rozjíždí a jde do tuhého. Originální magie lítá sem a tam, a o akci není nouze. A překvapivý zvrat ke konci jsem vážně neočekával. Ovšem vztah Galharrowa s osobou z jeho minulosti mi připadal takový nucený a nemusel být neustále připomínán a chtělo by to více času ve Strádání.

V porovnání s epickou fantasy by tato kniha selhala, ale jelikož je jedná o temnou, grimdark, fantastiku, ze které alespoň pro mne čiší zejména Abercombie (protože cynismus jeho postav se mi vryl do paměti), tak by takové srovnání nebylo úplně fér. Nepoznáte, že jde o autorův debut, čte se jedním dechem a je to vážně dobře napsané. Černé křídlo asi není pro lidi, kteří chtějí jasně kladné a dobré hrdiny a mají rádi epiku, ale vy ostatní, směle do toho.

  • 95%
    Atmosféra - 95%
  • 70%
    Děj - 70%
  • 85%
    Postavy - 85%
83%
Sending
User Review
4 (1 vote)

Jan Drbušek

Čtu od mala, první knihu jsem přečetl ještě před školkou, byl jí Mikeš od J. Lady. Přečetl jsem většinu klasické literatury i dětských knih (Kája Mařík, Gabra a Málinka), přes většinu verneovek, mayovek až po J. Herriota, H. Sienkewicze, J. Clavella nebo E. M. Remarqua. Postupně mne zlákal žánr fantasy a zanedlouho poté science-fiction, ale také beletrii jsem nezanedbával. S. King, R. Feist, A. Sapkowski, F. Herbert, A. Clarke, K. Anderson, I. Asimov, a další. V současnosti je již několik let mým nejoblíbenějším spisovatelem Steven Erikson s jeho Malazskou knihou Padlých.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Please type the characters of this captcha image in the input box
Prepíš text z obrázka

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.