Asfalt – Štěpán Kopřiva (Audiokniha)

Žoldáci neumírají. Odcházejí do pekla, kde se spojují.
Že je toto známé rčení pravdivé, se členové Kuffenbachova komanda přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. Jenže peklo není žádná pohádková idylka – ale temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Svět, kde je lidská rasa jenom něco jako asfalt. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit. A jelikož mají výcvik, zkušenosti i potřebnou dávku šílenství, situace se poměrně rychle zvrhne.
Pět žoldáků proti celému peklu.
Noe může rovnou začít stloukat nový škuner.
Protože tenhle svět utone v krvi.

***

Knihy jsou odjakživa známy tím, že je lze jen těžko zaškatulkovat, protože každá z nich je svým způsobem originál. Jedno zásadní dělení bychom tu ale měli. Ke knihám neodmyslitelně patří dva různé typy zakončení. Zaprvé je to šťastný konec, lidově znám i jako happy end, nebo jeho kontrast, tedy konec špatný – často spojen se smrtí hlavních hrdinů. Štěpán Kopřiva se ovšem rozhodl začít přesně na tom místě, kde ostatní autoři přestávají psát. Jak se mi asi tento pokus zalíbil?

Ten pocit mu zmáčkne hrudník jako sádrový krunýř. Pocit, že mu někdo umřel. A přitom je to přesně obráceně, no není to legrační? Jo. Jo, je to děsně legrační. Hlavně se nerozbreč.

 

Postavit celou knihu na motivu smrti může nezaujatým čtenářům připadat jako poněkud morbidní nápad, nicméně u knihy odehrávající se „v pekle“ se tomu zkrátka nelze vyhnout. Kopřivovo peklo ovšem přes veškerou morbiditu zůstalo ideálním prostředím pro bandu žoldáků, kteří se zkrátka nemohou smířit s něčím tak banálním, jako je třeba umírání.

Nejen díky prostředí a motivu se hlavním znakem Asfaltu stala podmíněná ponurost, která za neohrabané pomoci slov postupuje až na samý povrch. Ta navíc v audioprovedení Asfaltu ještě graduje, především zásluhou Ludvíka Krále, který jej pro nás namluvil. V jeho podání vyniknou všechny humorné hlášky desetkrát lépe, než je tomu ve 2D papírové formě.

Dobře hodnotím především autorovu práci s jednotlivými charaktery. U Kuffenbacha, Ostranského a spol. si nikdo nemůže stěžovat na nedostatek originality. (Nejen proto, že by si ho výše zmínění pánové našli a za ony připomínky se patřičně odvděčili, samozřejmě nepříliš legálním způsobem.) Hrdiny Asfaltu si zamilujete velmi snadno. Štěpán Kopřiva dal totiž každému z pětice šanci patřičně vyniknout prostřednictvím velmi osobitého a lehce děsivého vyprávení. To vše bez zásahu cenzury, která – jak je obecně známo – vždycky všechno zkazí.

Audiokniha Asfalt dokáže čtenářům odpovědět na velké množství podivuhodných otázek. Jak moc vtipný vlastně může být hrdina, který nemá ani kapku smyslu pro humor? Jak může skupinka složená z prazvláštních, ale zato osobitých vysloužilých žoldáků (a také ze syna jednoho z bývalých členů) obstát proti synchronizovanému peklu? Jak moc se to celé může zvrtnout? Odpovědi zní: „Neuvěřitelně, báječně a úchvatně.“ (Pořadí lze libovolně zaměnit.)

Túto audioknihu ako aj viaceré iné si môžte zakúpiť na audioteka.sk

  • 100%
    Postavy - 100%
  • 100%
    Prostředí - 100%
  • 85%
    Děj - 85%
  • 79%
    Atmosféra - 79%
  • 80%
    Zápletka a námět - 80%
88.8%

Souhrn

Štěpán Kopřiva se strefil do mého vkusu jako Kuffenbach samopalem do pohyblivého terče. Tohle je obrazně řečeno “moje krevní skupina”. Inu, jen tak dál.

Sending
User Review
0 (0 votes)

1 komentář: „Asfalt – Štěpán Kopřiva (Audiokniha)

  • 9.červenec 2016 (15:22)
    Permalink

    Kniha poctivě opisuje Gaussovu křivku. Zprvu nic moc, pak se to nečekaně slušně rozjede, ale dechberoucí tempo nemají šanci vydržet ani hrdinové, ani autor a tak dříve či později nastává sešup dolů, kdy člověk už jen tak obrací stránky a čeká, čím autor ještě stihne vyzdobit děj ve zbývajících 100… 60… 20… 5 stránkách. Neboť těch krvavin a vyhřezlotin už je tolik, že beznadějně splývají v inflační vlně a zbylý děj je pořád stejný: zabíjí se, zabíjí se, zabíjí se. Osobně si myslím, že místy až Mangově ujetá rozfázovanost mohla klidně dát oddech a děj mohl popoběhnout několika parabolickými větami. Délka by se tak smrskla řekněme na polovinu a oheň, zažehnutý po skluzu potrubím, by neměl čas dohořet dřív než skončí knížka. Jinak ale palec nahoru za originalitu.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.