Erilian : Kouzla na obzoru – Tereza Janišová

Život ve městě Erilian, kde už víc než čtrnáct let panuje mezi všemi vznešenými čarodějnými rody mír, se zdá být až pohádkově idylický. Zia, mladá spisovatelka, rebelka a čarodějka v jedné osobě, tento názor nesdílí. Když je totiž člověk dcerou Kiary Arkandely, oblíbené, vlivné a populární předsedkyně Velké rady čarodějů, znamená to jisté společenské povinnosti. Zia ale všechny ty bankety, plesy a večírky z duše nesnáší. Kde má v tomhle nudném městě snobů najít inspiraci pro svoji knihu?

Když ale Zia objeví v zaprášeném podkrovním pokoji matčin starý zápisník z jejích cest po jihovýchodních zemích, obrátí se mladé čarodějce život vzhůru nohama. Rozhodne se vzít svůj osud do vlastních rukou a jedné letní noci uteče z domu. Na palubě plachetnice Bílý delfín se vydá na jihovýchod, odhodlaná zažít senzační prázdniny a najít inspiraci pro svoji knihu. Netuší ale, že pluje vstříc velkým tajemstvím, která dlouhá léta spala za obzorem.

***

Když se kouzla z předchozího dílu Město kouzel přesunula nad obzor, vznikl mezi oběma knihami doslova propastný rozdíl.  Styl psaní, který se mi v předchozí části tak zalíbil, zůstal neměnný. Autorka se ovšem přestala bát předvést světu i krutější odstíny reality. Nevyhýbá se kontroverznějším tématům a dřívější idylický podtón zmizel neznámo kam. Místo něho jsme získali hrubší, ale přesto pohádkově laděnou dobrodružnou fantasy. Poutavý typ vyprávění, rozmanitost kultur Ziou navštívených ostrovů a osobitost knihy způsobily, že můj názor rapidně stoupal, možná právě k onomu obzoru. Dětští čtenáři, kteří v minulém díle propadli pohádkovým kouzlům Erilianu, budou možná oním drsným přerodem lehce zaskočeni, nicméně já jsem nanejvýš potěšena.

Drobný zlomek uměleckého cítění, který uvnitř mě zůstává, byl nezvykle pobaven použitím kontrastních motivů. Kritika, se kterou se hrdinka Zia vyjadřuje vůči literárním klišé, byla vystavena útoku dalších klišé, které Tereza Janišová umně zapracovala do svého díla. Je to tak. U této knihy, jen u této jediné, jsem ochotna s klidným svědomím dodat, že klišé nevadí. Naopak, hodí se sem a dodají všemu ostatnímu tu správnou, neokoukanou atmosféru.

Využité generační vyprávění je také velmi zajímavým prvkem. Naznačená návaznost je sice vhodným dokreslením, nicméně faktem zůstává, že Kouzla na obzoru si může přečíst kdokoliv i bez znalosti prvního dílu Erilianské série. Přeměnu nespoutané sympatické Kiary v cílevědomou matku-fúrii jsem sice neviděla ráda, nicméně i její dcera Zia si mě brzy naklonila na svou stranu. Jen mě místy zaráželo, nakolik je oběma svým rodičům nepodobná. Bouřlivý element hlavní hrdinky se na Kouzlech na obzoru výrazně podepsal a nevtíravě je odlišil od nesčetného množství knih s hlavními postavami shodného věku.

Prudký časový posun se na samotném městě kouzel buď příliš nepodepsal, nebo všechny změny zůstaly Ziou naprosto nepovšimnuty, čemuž se při jejím relativním mládí nemohu divit. Přesto by neuškodilo, kdyby se Tereza věnovala prostředí města o něco zevrubněji, přestože se děj samotný odehrává na ne zrovna blízkých ostrovech. Přeci jenom se mé sentimentální stránce po dějišti předchozího dílu, velkolepém Erilianu, nemálo stýská.

  • 90%
    Postavy - 90%
  • 80%
    Prostředí - 80%
  • 60%
    Děj - 60%
  • 35%
    Zápletka a námět - 35%
  • 80%
    Atmosféra - 80%
69%

Souhrn

Druhý díl Erilianu je podstatně lepší, než ten první. Mnohokrát překonal má nevysoká očekávání a předvedl mi, že ne vše, co se tváří nevýrazně, zůstane takovým až do konce. Příjemně mě překvapil a navnadil i na knihu s pořadovým číslem tři a s lákavým názvem Střípky hvězd. Zdá se, že o četbu na prázdniny mám postaráno.

Sending
User Review
0 (0 votes)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..