Sirotek X – Gregg A. Hurwitz

Vysoko nad městem, v supermoderním bytě zajištěném špičkovou bezpečnostní a sledovací technikou, žije tajemný Evan – Pan Nikdo. Špičkový zabiják, který se dokáže nepozorovaně pohybovat v reálném i virtuálním prostoru, ovládá několik druhů bojových umění a při střelbě nikdy nemine cíl. Nenápadný muž, který řeší problémy druhých. Zbaví vás i těch nejnebezpečnějších nepřátel a nechce za to nic. Má jen jedinou podmínku: musíte jeho číslo předat dál, najít dalšího člověka v nouzi, kterému by mohl poskytnout své služby. Jeho život se však začíná pomalu měnit, když mu do něj vstoupí temperamentní sousedka Mia s všetečným synkem Peterem. Definitivně naruby se pak obrátí v okamžiku, kdy zjistí, že po něm jde tajemný Slatcher, kterého odkudsi z pozadí řídí ještě tajemnější Velký šéf. Blíží se k němu jako stíny minulosti, na kterou by raději už dávno zapomněl.

***

Kombinace detektivky a sci-fi románu se jeví jako dobrý nápad ovšem výhradně v případě, bude-li dobře zpracována. Kniha tohoto typu by potřebovala buď hodně silnou zápletku (kterou se Sirotek moc chlubit nemůže), nebo hodně logicky propletenou záhadu. (Detektivní storyline této knihy je sice zamotaný hodně, ale i ta logika je důležitá. V případě této knihy působí hodně uměle a strojeně.)

Čtenáři, kteří se nechají zlákat propagandou slibující moderní a vyspělou sci-fi technologii, budou asi hodně zklamaní. Zjistíme sice, že takovýchto předmětů má Evan údajně hodně, ale k jejich využití nebo alespoň podrobnějším informacím se zkrátka nedostaneme. Podle mého názoru tak trochu vyplýtvaný potenciál

Hlavní hrdina Evan pro mne byl tak trochu zklamáním. Anotace slibovala zázraky, po kterých by bylo těžké naplnit jakákoliv očekávání, ovšem držet se od nich až takhle daleko… To nebyl úplně dobrý tah. Evanova minulost, jeho charakter, jeho rozhodnutí… Samo o sobě jde o zajímavé a vhodně autorem popsané prvky. Jenže pasují k sobě? No, ani vlastně moc ne, zdá se mi.

Vedlejší postavy už jsou na tom o poznání lépe. Většina z nich se tváří, že by mohly ze stránek jen tak vyskočit a začít v našem světě fungovat, aniž by někomu připadaly zvláštní. Autorovi se podařilo velmi dobře interpretovat i chování dětské postavy, což určitě nebylo snadné a málokomu se to vydaří tak věrohodně.

Přes všechny ty nereálné scénáře, strojené dialogy a nesmyslná opomenutí knihu nezavrhuji. Nechci touto recenzí naznačit, že by se mi vyloženě nelíbila. Mnoho autorů píše a dopouští se chyb, pro které se nám – recenzentům jen mimořádně obtížně hledají slova. Gregg Hurwitz naopak hýří opomenutími, které se vytýkají velmi snadno, ale to ostatní v příběhu udržel v patřičných mezích, o čemž si mnozí jiní mohou leda nechat znát.