Úžasná Zeměplocha : Pod parou – Terry Pratchett

Do Ankh-Morporku přijíždí nový vynález – obrovské kovově dunící monstrum, které ovládlo sílu všech čtyř základních živlů: země, vzduchu, ohně i vody. Nad Zeměplochu začne stoupat pára vytvořená lokomotivou pana Štědrovky, muže v čepici se štítkem, vyzbrojeného posuvným pravítkem. Pan Štědrovka má zajímavou dohodu se siny a cosiny a díky nim ovládá Železnou vrtilku – první zeměplošskou lokomotivu. Vlahoš von Rosret nepatří k lidem, kteří by milovali tvrdou práci. Ve funkcích šéfa Poštovního úřadu, Mincovny a Královské ankh-morporské banky je ovšem jeho pracovní nasazení životně důležité; spočívá však především ve slovech, která naštěstí nejsou těžká a nepotřebují každou chvíli naolejovat. Vlahoš je milovník života a proto nedokáže odmítnout novou práci, kterou mu nabídne Patricij. Vlahoš se bude muset vypořádat s celými litry kolomazi, se skřety, s tlustým podnikatelem, o němž se říká, že shazuje zaměstnance ze schodů, s řadou rozzuřených ortodoxních trpaslíků – vrtmářů a mnoha dalšími protivenstvími, pokud nechce, aby všechno vykolejilo…

***

Recenzí na knihu Pod parou jsem pročítala opravdu mnoho. Nepotěšeně musím konstatovat, že mým literaturu hodnotícím „kolegům“, (kteří obvykle bývají méně kritičtí než já) se na Zeměploše s krásně zakulaceným pořadovým číslem 40 podařilo najít nemalý počet mínusů. Přiznám se, že i já jsem byla zpočátku skeptičtější, než bylo třeba. Ale nechme začátek začátkem. Jak to bylo dál?

“Život je proces, při němž zjišťujete, jak daleko můžete v tom či onom zajít, i když pravděpodobně i v hledání toho, jak daleko můžete v tom či onom zajít, můžete zajít příliš daleko.”

Největší odlišnost mezi tímto dílem a devětatřiceti předcházejícími vidím ve stylu humorných poznámek. Nejenže nám trochu prořídly, ale všeobecně se tváří poněkud vážněji. Na Zeměplochu padá deprese. Tušila snad blízký odchod svého tvůrce, nebo se obávala zastínění magie moderní technologií? Ale zase tak strašné to nebude, pořád zbylo dostatečné množství momentů působících nebohému čtenáři nekontrolovatelné křeče bránice. Jenom mne lehce zklamal úbytek k přemýšlení nutících citátů. (Některými obzvláště povedenými kousky z minulých dílů prokládám odstavce této recenze.)

“Čas je droga. Když ho užíváte příliš dlouho, zahubí vás.”

Samotná představa lokomotiv, přepravujících náklad i občany z jednoho okraje světa k druhému, je bezpochyby fascinující. Věčný skeptik uvnitř mě ale namítá: „Nebylo toho znečištění už dost? Nemohla by Zeměplocha zůstat taková, jaká je?“ Magie je podle mě ten nejlepší způsob transportu a celá ta aféra s parodií na „průmyslovou revoluci“ dělá z naši milované říše něco uvěřitelnějšího a reálnějšího, čímž ji nenávratně kazí.

 “POUZE ODDALUJEŠ NEVYHNUTELNÉ” prohlásil Smrť. “Ale to je přece podstata celého života, ne?”

Dobrá, možná s trochou snahy najdu na čtyřicáté Zeměploše několikero záporných vlastností, jako všichni ti, co se o to snažili přede mnou. Všechna tato negativa se ovšem skrývají hluboko pod povrchem, ukrývají se v oblacích páry a zahrabávají se do černočerných tun uhlí. A kdo by je tam hledal? Ještě u toho začerní sám sebe… A Pod parou má v rukávu schované eso. (Spíš mezi stránkami, rukávy samozřejmě nemá. Však vy víte, jak to myslím.) Žádný z předchozích dílů v sobě neukazoval tolik rozmanitosti. Mnohočetné změny prostředí a více postav dokázaly udržet maximální výkon čtenářské pozornosti.

“Chaos vždy vítězí nad řádem, protože je lépe organizován.”

Netypická kolísavost nám svým způsobem otevřela oči. To, že jsme si u Pratchetta zvykli na dokonalost, nám nemůže dokázat, že jedna nebo dvě chybičky v knize z ní udělaly něco špatného. Není špatná. Je skvělá. Jen není dokonalá. Neklesejme však na mysli, Pod parou možná nakonec nebude poslední knihou cyklu. Závěrečná kniha s názvem “The Shepherd’s Crown” by měla být v angličtině vydána už letos na podzim. A čeština na sebe také nenechá dlouho čekat, jak doufám.

“Vždycky si zvol raději toho většího nepřítele. Líp se do něj trefuje.”

Pod parou se chová jako skutečná parní lokomotiva. Rozjíždí se pomalu, při brzdění hlasitě skřípe. Ale ta jízda… Ta stojí za to.

 

 

  • 100%
    Postavy - 100%
  • 100%
    Prostředí - 100%
  • 93%
    Děj - 93%
  • 90%
    Atmosféra - 90%
  • 87%
    Zápletka a námět - 87%
94%

Souhrn

Tohle zkrátka není úplně typická „pratchettovka“, ale kdo kdy řekl, že všechny Zeměplochy si musí být podobné? Nezbývá mi nic jiného, než udělit plných výborných 94% jako poctu nezapomenutelnému mistru slovních hříček, vtipálkovi a stvořiteli nestvořitelného světa. Loučím se s velkou A’Tuin a také se vším, co nese na zádech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte, prosím, znaky z obrázku do textového pole a pak odešlete komentář.
Prepíš text z obrázka

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..