Koruna tří : Zrození Toronie – J. D. Rinehart

Cesta k trůnu se zdá být uzavřena. Překvapivé zakončení strhující fantasy trilogie.

Dávné proroctví říká, že až na obloze vyjdou tři hvězdy, trojčata převezmou trůn a v Toronii zavládne mír. Hvězdy se objevily a vyvolenými trojčaty měli být Galf, Tarlan a Elodie. Vypadá to však, že předpověď se nevyplnila.

Tarlan byl svědkem Galfovy smrti při posledním souboji s jejich nemrtvým otcem. Jeho bratr spadl z hořící věže a není možné, že by pád přežil… Navíc je Tarlan přesvědčený, že jeho sestra Elodie zradila rebely i svou rodinu, aby mohla mít trůn jen pro sebe.

A protože už Tarlan nemá v co věřit, je připraven všechno opustit, shromáždit svá divoká zvířata a zamířit na sever. Zdání však klame. Ve světě kouzel a lstí může být záměna lži za pravdu smrtící.

XXX

Jedináčků běhá po světě vcelku hodně. Dvojčata už jsou o poznání vzácnější, ale pořád se na ně dá občas narazit. Když se ale narodí trojčata, obdařená navíc magickými schopnostmi, tak se teprve v zemi jménem Toronie začnou dít věci.

Sourozenci se po letech odloučení dali dohromady jen proto, aby se znovu rozdělili. Některé bitvy si totiž každý musí vybojovat sám. Jednotlivé dějové linie se svižně prolínají a vytváří tím krásně ucelenou kompozici. Jenom škoda, že místy osud jednoho sourozence akcí a napětím natolik zastínil zbylé dva, že jsem u čtení o nich nezvládala moc dávat pozor a myšlenkami byla pořád u posledního z dětí.

Hrdinové knihy jsou vcelku sympatická trojka, a ačkoliv jsou trojčata, každý z nich je unikátní osobnost. Líbilo se mi o postupné odkrývání minulosti, které pomohlo jejich charaktery vykreslit k úplné dokonalosti. Vytkla bych možná, že na svůj věk se Galf, Tarlan a Elodie chovali mimořádně dospěle. Těžko ale říct, jestli je to vůbec chyba. Možná jen bitevní vřava nutí děti dospívat dřív.

Některé scény se mi zdály (na knihu určenou dle popisu hodně mladým čtenářům) možná až příliš kruté. Posunout doporučenou věkovou hranici o trochu nahoru by asi neuškodilo, ale na druhou stranu kniha působí mnohem věrohodněji, Toronie je koneckonců na úrovni našeho středovku se všemi svými hrady a kamennými hradbami, což zkrátka nebylo moc přátelské prostředí.

Závěr trilogie nijak nepřekvapil, udržel si kvalitu předcházejících částí a jde o příjemné čtení, ačkoliv nějaké drobnější chybičky by se našly. I tak ale vřele doporučuji.