Labyrint : Vražedná léčba – James Dashner

Thomas a hrstka jeho přátel unikli z nástrah Labyrintu. Přežili náročnou pouť Spáleništěm. Mnohokrát si mysleli, že už je konec, že to nemůže být horší. Přesto mají ty nejtěžší chvíle a nejbolestivější rozhodnutí teprve před sebou. Ve světě, který se pod tíhou zákeřné nemoci hroutí před očima, mezi šílenci na straně jedné a nevyzpytatelným ZLOSINem na straně druhé, se musejí poprat o naději. Ale mohou vůbec ještě někomu věřit?

Přežili labyrint, zdolali Spáleniště. Teď je čeká poslední cesta. Postavit se Zlosinu. Thomas se společně se svými přáteli probudí v centru samotného nepřítele a všechny čeká poslední zkouška. Cesta k nalezení léku proti erupci totiž jde ke svému cíli. Chybí už jen poslední dílek skládačky. Podaří se jim ale nalézt lék včas? Pobyt na Spáleništi si totiž vybral svou daň a někteří z placerů onemocněli smrtícím virem. Kdo zemře? A kdo přežije?

Vražedná léčba je třetí a poslední díl celosvětově úspěšné dystopické série od Jamese Dashnera. Po velmi otevřenému konci druhého dílu je velká spousta čtenářů zvědavá, jak bude celá trilogie ukončena a zda se jim dostane všech odpovědí. V průběhu prvních dvou dílů totiž autor naznačil spoustu zajímavých a pozoruhodných věcí nebo situací, ale tady si nikdo nemůže být ničím jistý.

Celá kniha se nese v duchu akce. Jedna scéna se střídá s druhou a samotní hrdinové mají co dělat, aby se mohli nadechnout. Dashner je moc nešetří a klidně i pokosí některou z ústředních postav. Tato série se ale vyznačuje tím, že v ní nenajdete prakticky žádnou romantickou linku, převažuje drama a napětí. Je to dáno také tím, že ženských hrdinek tu najdete opravdu pomálu. V tomto díle se ale autor tou akcí asi nechal docela unést, protože prakticky tři čtvrtě knihy se dozvíte jen málo a sledujete Thomase a spol. na útěku nebo při rvačce.

Stejně jako v předchozích dílech je i Vražedná léčba velmi dobré a poutavé čtení. Autor si i tady ponechal atmosféru tajemna a svým čtenářům všechno servíruje… až v samotném závěru. Není to spisovatel, který by vám vše vysvětlil do detailů a pěkně postupně, ale klidně nechá pracovat vaši nekonečnou fantazii ať si domyslíte, jak to asi bylo. Tento přístup ale nemusí vyhovovat každému čtenáři a může to vyvolat pocit, že to autor neměl až tak moc promyšlené nebo že nedokázal využít potenciál celého příběhu. James Dashner ale byl a pořád je nepředvídatelný a svým ukončením celé trilogie to dokázal naplno.

„Vím, že jsme ti lhali. Často. Provedli jsme tobě a tvým přátelům hrozné věci. Ale všechno to bylo součástí plánu, který si nejenom odsouhlasil, ale pomohl jsi ho zrealizovat.“

Příběh by ale nebyl příběhem, kdyby neměl zajímavé hrdiny a v trilogii Labyrint není nouze o zajímavé charaktery. Thomas a ostatní jsou sice mladí kluci, ale osud je zavál na takovou cestu, která je donutila dospět o mnoho dříve. Změnil je pobyt v labyrintu, změnila je cesta přes Spáleniště. Stali se drsnější a v určitých věcech odolnější a bezcitnější.

S epilogem neskončila jen kniha, ale i celá série. Byla napínavá až do samotného konce, který už asi navždy bude pro mnoho čtenářů hodně rozporuplný. I přes tyto nedostatky napsal James Dashner opravdu dobrý příběh, který měl velký potenciál, jen nebyl v určitých bodech dotažený do dokonalosti. Trilogie Labyrint se ale vždycky bude řadit mezi ty lepší dystopie, které určitě stojí za přečtení.