Šeroprostor – Anne Aguirre

Jakožto nositelka vzácného genu je Jaxová schopná skákat s vesmírnými loděmi šeroprostorem – neobyčejné nadání jí nedává naději na dlouhý život, zato z ní činí vysoce cenného navigátora Korporace. Pak ale dojde k havárii lodi, kterou Jaxová naviguje, a ona je obviněna ze smrti všech na palubě. Je pro ni složité se hájit, protože si na nehodu nepamatuje.
Drží ji ve vězení, nutí podstupovat krutý výslech a Jaxová balancuje na pokraji šílenství. Tehdy se ale v její cele nečekaně objeví neznámý muž a nabídne jí svobodu – ne však zadarmo. March Jaxovou potřebuje, aby jemu a skupince vesmírných odpadlíků pomohla rozvrátit monopol Korporace na mezihvězdné cestování – a založit novou rasu skokanů.
Jaxová vyniká v jediném – v cestování šeroprostorem, které ji nakonec zabije. Než k tomu dojde, chce si ještě trochu užít… 

***

Šeroprostor… Pod tímto názvem se skrývá potencionální dimenze, kterou podle hlavní hrdinky nelze popsat slovy… Kupodivu se to Anne Aguire jakýmsi neznámým způsobem podařilo. Představit si onen Šeroprostor nebylo pro mou písmeny zahlcenou mysl nijak těžké, obzvláště díky jejím vizuálně naváděcím schopnostem. Siranta má gen pro galaktické skoky, Anne má očividně gen pro psaní.

Měla bych ovšem podotknout, že mě až zaráží příliš prudký začátek – a to především ultrarychlé vysvobození z vězení. Kdyby Jaxová zůstala ve spárech Korporace o několik stran déle, nejen že by to zvedlo přehlednost děje, ale také bych s naší hlavní hrdinkou dokázala více soucítit. Takhle ve mně chaotická úvodní záchrana vyvolává spíše pocit zmatení, než úlevy.

Jedinými dalšími mínusy knihy je úvodní, lehce epizodální děj, k tomu všemu ještě distancovaný od většiny předchozích zápletek, a bohužel také laciné vzezření scén, které zřejmě měly působit děsivě. S kritikou už jsem ovšem skončila a přišel čas na pochvaly.

Informace o spletitém a vybájeném knižním vesmíru nejsou nijak těžké na pochopení a především oceňuji, že nás jimi autorka nezahltila hned v úvodu. U většiny sci-fi knih mě vysvětlovací části doslova nudí, tentokrát se jich autorka přímo bravurně vyvarovala a předložila nám jen bezvýhradně potřebnou hromádku znalostí.

Siranta Jaxová měla jako postava k oblíbenosti dobře nakročeno už ze začátku. Kromě sympatického a originálního jména disponuje i dobře namíchaným koktejlem vhodných i problémy zavánějících vlastností. Nejde o další z řady ztřeštěných puberťaček, jejichž hojné obsazování v poslední době užívají hlavně autoři dystopií. Siranta rozhodně není malým děckem, ale zralou třicátnicí s občasnými slabšími nevyzrálými myšlenkami. Chování ženy, která se rozhodne poprat se holýma rukama s ozbrojenými muži kvůli cizím lidem, ovšem nelze popsat nijak jinak, než jako ukvapené.

Mexičanka Ann Aquire dokázala upoutat více než jen mou pozornost. Vytříbeným vyjadřováním a směsicí inteligentních hrdinů si dokáže získat každého, kdo se přenese přes příliš velké apelování na city, které já nijak zvlášť nevyhledávám. Ten, kdo má emočně vypjaté sci-fi trháky v oblibě, právě narazil na zlatou žílu.