Děti vánice – Tereza Matoušková

Národům Podmoří vládnou zasvěcení – elitní čarodějové. Někteří studují zákony fungování magické energie, jiní navrhují složité stroje… a další bojují. Málokdy táhnou za jeden provaz a následky občanských válek vyrývají do podoby světa hluboké jizvy.

Jenže ne vždy zabíjí pouze bojová magie. Když kouzla ponechaná napospas osudu zdivočí, sama se stávají hrozbou. Zorena Rútid sebrala posily a táhne spolu se svým druhem na pomoc Lerienu zmítanému nepokoji. Cestou je však stihne vánice. Záhy se ukáže, že v horách na čaroděje čekají větší problémy než sněhové závěje. Odkázáni sami na sebe čelí chladu a stínům minulosti. Zapomenuté, i té nedávné.

Hrát si s magií je dobrá věc, ale pokaždé to nemusí dopadnout dobře. Podmoří už zažilo několik válek a zažije jich určitě ještě dosti. V Lerienu vypukly nepokoje a lidé zoufale volají o pomoc. Zorena společně s Atalanem se jim rozhodnou pomoci a vypraví se na cestu k portálu, který je do Lerienu přenese. Na cestě je ale zastihne divoká sněhová bouře. Bouře, která v sobě ukrývá velké nebezpečí.

Děti vánice je příběh české autorky Terezy Matouškové. A není to její první zastávka do světa Podmoří. Hladová přání nebo třeba Vílí kruhy jsou další její knihy, v jejichž stránkách se můžete ponořit do světa plného magie a vědy. Tomuhle spojení – magie a vědy – se v literatuře často říká arcanepunk a jedná se o jeden ze subžánrů fantasy literatury.

Hlavní dějová linie se točí kolem uniklé magie, která se přetvořila na něco hrůzného. A to do podoby dětí toužících po krvi. Hrdinové tak musí řešit nejen to, jak smrtící hrozbu zastavit, ale přijít na to, odkud přišla a kdo všechno jí byl pohlcen. Do cesty se jim ale staví nejedna překážka. Krutou vánicí to začíná a rozzuřenými rodiči to končí. Událost pak nabude ještě intenzivnějšího rázu, když se z toho stane osobní věc.

Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav, které jsou dobře rozeznatelné. Ať už se jedná o ženskou postavu nebo mužskou, každý je charakterově jiný. Kromě hlavního příběhu se autorka hojně vrací do věcí minulých. Hrdinové totiž neřeší jen problém s portálem a uniklou magií, mají i své osobní problémy, své strachy, kterým se musí postavit. I když je minulost věcí, která byla, může mít následky i na naši budoucnost. Může nás trápit nočními můrami, výčitkami nebo věčným smutkem v očích.

Děti vánice je samostatný příběh a i když už vzniklo několik knih ze světa Podmoří, není problém ho číst jako první. Kniha se tématicky i zpracováním blíží spíše ke klasické fantasy literatuře, od začátku je čtivá a poutavá. I přes krátký rozsah dokáže zaujmout i pobavit, je dobře vystavěná a po celou dobu si okolo sebe tvoří zajímavou mystickou až melancholickou atmosféru. Na druhou stranu je ale škoda, že příběh není delší. Některé části by bylo pěkné více rozvinout, stejně i hlavní dějová linie by si zasloužila více detailů a klidně by mohla být i více komplikovanější.

I když osobně moc nevyhledávám česky psanou literaturu, tohle se mi líbilo a myslím, že nejen tato kniha, ale i celý svět, který se zrodil v autorčině hlavě, má velký potenciál. Kniha byla čtivá, příběh byl zajímavý, postavy byli sympatické, vyvíjeli se a nebyli čistě černo bílé. Co nejvíce oceňuji je atmosféra příběhu a autorčin styl. Kniha je opravdu tajemná a některé pasáže mají pěkný hororový nádech. Fanouškům fantasy literatury, především té české, rozhodně doporučuji.