Noc nožů – Ian C. Esslemont

Malý ostrov Malaz a jeho město daly jméno celé velké říši, ale dnes je zde jen ospalý, zapadlý přístav. Tato noc však bude jiná. Dnes v noci panuje ve městě vzrušení, horečnatá činnost, občas násilí. Občané zavírají dveře a okna a vyhýbají se cizincům, protože této noci má dojít ke sbíhání, události, jaká nastane jednou za pokolení – východ stínového měsíce – kdy dobré lidi Malazu ohrožují démoničtí ohaři a horší stvoření… Bylo také předpovězeno, že se této noci vrátí císař Kellanved, a někteří lidé jsou připravení udělat cokoliv, aby tomu zabránili. Frakce v celé říši soupeří o říšský trůn a stínový měsíc povolává k útoku na ostrov mnohem starobylejší a mocnější bytosti, než jsou lidé. Tyto děsivé události sleduje Kiska, dívka toužící vymanit se z okovů města, a Kalen, prošedivělý veterán, jenž se pouze snaží uniknout své minulosti. Oba hrají jistou úlohu v konfliktu, který nejenže určí další osud města Malaz, ale zároveň i celého okolního světa…

Vítejte zpět u příběhů z Malazské říše, konkrétně u toho, který byl debutem Iana Camerona Esslementa jako spisovatele a spolutvůrce malazského světa. Noc nožů je prvním z příběhů, které doplňují a dokreslují svět zobrazený v Malazské knize padlých Stevena Eriksona, některé z nich jsem zde již zrecenzoval.

První část prologu nás zavede ihned do akce, kdy se nájezdnická loď Rheniin sen snaží skrze ledovou bouři a nepřátelské Bouřné jezdce dostat k ostrovu Malaz, v druhé části zavítáme do pouštní části v současnosti klidné říše stínu a sledujeme část putování jednoho ze strážců říše. Na ostrově Malaz začíná večer a veteránu Kalenovi končí strážní služba a následuje posezení v hospodě, kde se od místních dozvídá, že dnešní noc má podle legend přijít stínový měsíc. V jiné části města mladá, naivní dívka Kiska sleduje příjezd kurýrského člunu do přístavu a přemýšlí o sledování dorazivšího říšského hodnostáře.

Tyto dvě postavy jsou zde hlavními charaktery a jejich rozdílné myšlenky a úhly pohledu nás provází po celou délku knihy. Jak nadchází noc stínového  měsíce, kterou oba hrdinové považují za pouhý mýtus, Kiska zažívá větší dobrodružství, než chtěla, a Kalen je konfrontován se svou minulostí, před kterou se již rok snaží ukrýt. Kalen a Kiska jsou skvěle napsáni, jsou velmi rozdílní a spojuje je snad jen jakýsi smysl pro čest. Oba se během noci setkají s démony, jinými říšemi, válečnými veterány a asasínskými kulty. Víc z příběhu prozrazovat nechci, protože je nabitý akcí a stále se něco děje, myšlenky hrdinů i Kalenovy vzpomínky postrádají hluchá místa.

Ostatních postav se zde objeví velké množství, podstatné je, že čtenáři Malazské knihy padlých některé poznají. Pro nezasvěceného čtenáře kniha trpí množstvím postav, eriksonovsky typickým “vhozením do vody” (i když to píše kolega), a nevyrovnaností popisů, které jsou někdy až zbytečně detailní, jindy příliš vágní. Nechybí zde černý humor, vojácký sarkasmus a vývoj hlavní hrdinky. Chronologicky kniha patří někde mezi prolog a první kapitolu Měsíčních zahrad, ale doporučuje se číst později, někdy po čtvrtém či pátém dílu ságy. Čtenář, který se chce dozvědět více o událostech zmíněných Eriksonem tuto knihu určitě uvítá, pro náhodného čtenáře se Noc nožů bude jevit příliš zmatenou a zamotanou. Každý začátek je však těžký a autor se naštěstí s dalšími díly stále zlepšuje.