Svazek prvý : Letopisy Vukogvazdské družiny

Tovaryš Keredok k smrti rád piklí. Kudúčka Meoda si chce vydupat trochu uznání. Rváč Jokedit touží po řádně chmeleném pivu. Pohan Rinvit by se rád vyhnul hranici. A smolař Dargos… Ten by chtěl konečně svatý klid.
Jsou knihy, v nichž neohrožení hrdinové bojují se silami temnot a zachraňují svět. Letopisy Vukogvazdské družiny mezi ně nepatří. Protože jejich svět není černobílý. Spíš zatraceně špinavý!
Příběh o společném putování a hledání přátelství, plný odříkání, krve a hrachové kaše.

Letopisy Vukogvazdské družiny jsou kolektivním dílem skupiny autorů – Honza Kravčík (1978), Vojta Sedláček (1979), Jéňa Kremer (1981) a Honza Hnátek (1979) -, kteří patří ke tvrdému jádru kdysi početnější stejnojmenné skupiny hráčů Dračího doupěte.

Jste milovníci „dračáku“? Nebo jste o něm alespoň něco slyšeli? Tak potom neváhejte a chopte se této knihy.

Letopisy Vukogvazdské družiny patří k jedněm z nejvýjimečnějších v našich končinách, není to totiž jen „obyčejný“ román či povídka, je to kniha složená ze tří questů (příběhů), které se opravdu staly (tedy alespoň ve hře).

Ze začátku i mě, jako dračákovskému nadšenci, dělalo problém se v textu orientovat, ale to jen díky tomu, že je kniha přepsaná tak, aby dávala více smysl jako kniha než hra. Proto v ní nenajdete přímý popis od Pána jeskyně, ale rovnou reakce různých postav a to vždy s posunem v ději (tak jak by to bylo v „obyčejném“ příběhu). Díky tomu se pořád nevracíte, ale přesto dostáváte popis situací pod úhlem různých charakterů.

A že jsou ty pohledy opravdu různorodé. Nevím, jestli je to díky Pánu jeskyně, či díky tomu, jak se původní skupina hráčů rozpadala, ale v knize najdete přehršel postav, které umřou. Vlastně si ani nestihnete nikoho zvlášť oblíbit, neboť nikdy nevíte jestli se dožije pokračování, anebo je za něj psáno tak málo pasáží, že si nedokážete udělat přesný obrázek (to je ale i plus, protože neznámý hraničář by ztratil kus své tajuplnosti, kdybyste pořád četli o tom, jak vidí situaci on).

Celkově se asi kniha nebude líbit každému, jedná se o tu úplně nejklasičtější fantasy, jaká je, a pro jakou byla hra Dračí doupě stvořena. Co musím vyzdvihnout, je nádherný jazyk, kterým je kniha psána, neboť právě ten vás nejlépe udržuje v té představě, že je vše skutečné a ani se nedivíte, že na vás zpoza keře vyskočí banda kudůků. Nemluvě o povedených ilustracích, které vám přiblíží jak prostředí, tak vzhled postav.

Kdybych měla zhodnotit obsah každého příběhu, řekla bych, že nejpovedenější je prostřední příběh. První je trochu roztěkaný, zvláště v tom, kdy je banda hráčů hodně roztrhaná a příběh se pak až moc zamotává. Navíc se skupina více hádá, než spolupracuje a to vede k jasným problémům a konečné záhubě. Třetí příběh je naopak až moc „klidný“ v jistých fázích a zápletka byla v podstatě taky dost jednoduchá, až člověka zarazilo, jak to, že si toho hráči (postavy) nevšimli.

Druhý příběh je ale vynikající. Dokonalá zápletka, děsivé popisy, máte zde i čas mít o postavy opravdový strach a není to jen rychlá smrt, kdy si ji neuvědomí pomalu ani postava, natož čtenář.  Střídá se v ní hned více rozdílných prostředí (město x bohem zapomenutá vesnice). Prostě je zde vše, jak má být.

Suma sumárum, pokud jste milovníkem DrD, určitě běžte a kupte! Uvidíte sami, jak vám sada těchto tří questů sedne a možná se v nich i inspirujete. Pokud milovníkem nejste, kupte taky, třeba se jimi díky této knize stanete a jestli ne, tak si aspoň parádně počtete.