Vlci – František Kotleta

Nechal si říkat Gerhard. Dřív ho však nazývali jinak – Radegast. Slavný válečník. Obávaný protivník. Postrach Avarů, Keltů i Římanů. Na vrcholu své slávy zmizel, aby se stal členem Bratrstva krve. Germánský upíří klan se vyhřívá v paprscích moci. Vládne rozsáhlým územím nejen v krajích ovládaných Germány, ale i v lesích patřících odnepaměti Bojům, kam nedávno přitáhli Slované. Jsou jako lovná zvěř. Kmen bez ochránců, snadná kořist pro vampýry i lykany. Ale časy se mění. Zítřek přinese zradu a krev…

***

Všichni původně očekávali pro listopad 2015 volné pokračování Kotletovy Příliš dlouhé swingers party. Spisovatel měl ovšem na celou věc trochu jiný názor a krátce před vydáním umístil na svůj Twitter příspěvek: “Ten pocit, když si uvědomíte, že nakladatel a čtenáři čekají na ohlášenou knihu a vy mezitím píšete úplně jinou.” Ne, neutahoval si z nás. Vážně napsal něco úplně jiného. Místo Velkých problémů v malém Vietnamu, jejichž vydání bylo nutno posunout, se mi do rukou dostala kniha s výrazným názvem Vlci.

Celý příběh je vlastně hlubinnou sondou do velmi dávné minulosti upíra Gerharda, se kterým jsme se mohli setkat už v Bratrstvu krve. Přestože je tato novela poměrně krátká, dokázal Kotleta na volné místo, které měl k dispozici, natlačit tolik akce, že běžný autor by s touto zásobou napsal několik rozsáhlých bichlí… Koncentrovaná energie se tentokrát osvědčila lépe.

Objem knihy ještě o kousek přifukuje ukázka ze samotného Hustého nářezu, tedy původního zdroje. Nakladatel měl asi strach, že bez ní bychom tohoto drobečka mohli v knihkupectví přehlédnout. Mně se to ovšem zdá zbytečné, většina čtenářů má nejspíše zmíněnou původní knihu už dávno za sebou.

Zápletka, ač ne příliš dlouhá ani komplikovaná, mne dokázala připoutat ke knize silou ocelových řetězů, přečetla jsem ji doslova jedním dechem. V původní trilogii se sice místy do minulosti místy zabrousilo, nicméně nikdy nedošlo na doby tak dávné… Z jednoho prostého důvodu, původní hlavní hrdina Jan Bezzemek totiž tenkrát ještě nežil. Legendy o lykanech jen místy zaslechl, my se s nimi však můžeme přímo setkat.

Vlci nenabízejí další kompletní a originálně vymyšlený svět, kterých nám Kotleta naservíroval již několik. Pohled na upírské kmeny v dobách, ke kterým se v původní trilogii příliš nevyjadřoval, však dokázal zaujmout i na těch několika málo stranách. Tuto lehce drastickou novelu bych ovšem doporučovala především těm, kdo už mají s tvorbou spisovatele/řezníka již nějaké zkušenosti. Pokud právě zvažujete, zda Kotletovy knihy poprvé vyzkoušet, sáhněte raději po jiném kousku. Koneckonců, Vlci jsou spíše jen doplnění předcházející ságy.

Všeobecně je kniha takovým odvarem z ostatních knih… Je méně humorná, atmosféra je méně tíživá, akční scény jsou méně „nabušené“, děj je o něco více předvídatelný… Nicméně pořád v ní zůstalo dost potenciálu na to, aby mne zabavila na celé odpoledne. Kotleta sice napsal už i lepší knihy, nutno však dodat, že málokterý jiný český autor se může pochlubit čímkoliv, co by Vlkům sahalo alespoň po pomyslné kotníky. Jde o krátký a stručný úlet do minulosti, který naplnil očekávání, ale ani je výrazně nepřekonal.