Dech – Sarah Crossan

Nic pro nás není tak přirozené, jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených městech s vlastní atmosférou. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom. Právě v takovém světě žije Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí – svobodně.

V knize Dech sledujeme osudy tří hlavních hrdinů, překrásné rebelky Aliny, zbohatlického protekčního dítěte jménem Quinn a nevýrazné, i když talentované dívky z chudších poměrů, Beatrice. Všichni tři jsou nuceni žít pod gigantickou skleněnou kopulí obklopující celé město, jenom uvnitř je totiž dostatek chemického kyslíku pro přežití. Kvůli devastaci životního prostředí zmizely z planety před několika lety téměř všechny stromy.

Ne každý má ale kyslíku dostatečné množství. Jen ti opravdu bohatí si ho mohou koupit víc, aby si mohli například zaběhat nebo zahrát fotbal, ani na ulici nelze při chůzi překračovat rychlost 4 km/h. Jednoho dne se Quinn rozhodne vydat se s kyslíkovými bombami na dvoudenní výlet za kopuli a vezme s sebou svou nejlepší kamarádku Beu. Při přechodu přes hranice Quinna požádá o pomoc neznámá kráska na útěku, a on jí pomůže projít přes hlídky. Z neškodného výletu se ale vyklube začátek něčeho zcela jiného a velmi nebezpečného…

Příběh se po celou sobu vyvíjí velmi zajímavě a slibně, a my si při čtení stále rozvíjíme představu o tomto novém, budoucím světě. Téma nedostatku vzduchu se v poslední době vyskytuje velmi často, ale Sarah Crossan se ho pokusila rozvinout zcela novým způsobem, a to celkem zdařilým.

Nový svět je originální a překvapivý, ale na druhou stranu by neuškodila větší detailnost. Rozhodně ale musím pochválit atmosféru a popis politické situace pod “Kopulí“, díky kterým jsem neměla nejmenší problém vcítit se do děje. Většina knih tohoto žánru se opírá převážně o akční scény a zvraty, oproti tomu Dech v sobě má značný filosofický podtón, který může leckomu vyhovovat, ovšem také i leckoho odradit. Nejvíce akce se objevuje až v závěrečných kapitolách, které mi popravdě připadaly jako nejlepší část.

Z čeho už ale zase tak nadšená nejsem, jsou postavy. Od první do poslední stránky zůstala valná většina hrdinů zcela beze změny, což tak trochu působí, jako by se jich zápletka ani v nejmenším netýkala. Kdyby bylo hrdinům deset let, jejich vystupování a vnímání okolního světa bych pochopila. Takto však jen nevěřícně kroutím hlavou. Opravdu by neuškodilo, zabývat se vlastnostmi více do hloubky. Navíc většinu charakterů shledávám jako tzv.“černobílou“. Někdo je dobrý a někdo ne, touto větou se dá shrnou celá ideologie díla.

Autor se navíc očividně domnívá, že bez klišoidní romantické zápletky kniha nemůže existovat. Inu, něco na tom možná bude, ovšem v tomto případě na mě vzniklá situace působila jaksi nadbytečně, ke zbytku se prostě nehodila.

Dalším mínusem pro mě ovšem byl vzájemný vztah politických organizací. Jedna strana je nevyhraněně a bezdůvodně zlá, jejich oponenti pro změnu nemají na svém bělostném štítu jedinou skvrnku. Revoluce proti tyranským systémům už začínají ztrácet své kouzlo, protože jsou obsahem každé druhé dystopie.

Poslední výtku mám ke způsobu zakončení. V závěru se nedozvíme prakticky nic nového a autorka si nechává všechna esa v rukávu pro díl číslo dvě. Můj celkový dojem ze závěru je takový, že někdo napsal celou knihu, následně ji v polovině přesekl a prohlásil to za dvoudílnou sérii. Celkově na mě Dech působí mírně „nedodělaně“ a snesl by několik málo úprav.

Inu, uvidím, co přinese druhý díl, jehož vydání plánuje nakladatelství Baronet na samý úvod listopadu 2014. Těžko hodnotit celou sérii jen podle začátku. Autorka si velmi zajímavě rozestavěla figury a kdo ví, třeba nás ještě překvapí. Jen do toho.